Oběti psychoteroru na pracovišti se svých práv většinou nedomůžou

Praha - Na vlastní kůži zažilo teror v práci zvaný mobbing nejméně 27 procent populace. Živnou půdou je nyní i současná ekonomická krize. Experti proto varují, že takových případů bude víc a víc. Jen za poslední dva roky jejich počet v České republice narostl o 11 procent. Pro firmy je ale mobbing často tabu. Společnost má sice více informací než v předchozích letech, domoci se spravedlnosti je ale pro psychicky zlomené lidi stále velmi těžké.

Vše může začít velmi nenápadně. Z ironických poznámek a narážek se ale postupně stane například zesměšňování, znevažování pracovních schopností člověka nebo zadávání nesmyslných úkolů. Typické je i postupné vyloučení člověka z pracovního kolektivu. Důsledky na psychiku pak mohou být i fatální.  

Jako důvody mobbingu se často uvádí strach z konkurence, v době krize i strach ze ztráty zaměstnání. Podle průzkumů se častěji týká žen, mladých lidí nebo pracujících padesátníků. V poslední době se častěji přesouvá i ke vzdělaným lidem, kteří jsou na vyšších pozicích „Jsou autonomní, vystačí si sami a okolí je trestá za to, že nejsou dostatečně loajální,“ domnívá se psycholog ze skupiny Práce a vztahy Pavel Beňa. Lidé pak podle něj začnou často dělat chyby, „a to je přesně to, kam je chtěl zaměstnavatel dostat“.

Řešení: Kvalitní antimobbingový zákon

Podle Beňa by mohl řešení přinést kvalitní antimobbingový zákon. Ve Francii například hrozí až rok vězení nebo vysoké pokuty. V případě prokázání viny hrozí v Česku pokuta až 400 tisíc korun. Zatím ale nikomu v takové výši udělena nebyla. Od 1. září u nás začne platit antidiskriminační zákon. Podle advokáta Dominika Brüha je sice posunem v upřesnění výkladů určitých důležitých pojmů. Pokud ale jde o zaměstnance a jejich možnosti domoci se práva, příliš by ho podle svých slov nepřeceňoval. Změnu by mohla přinést možnost obrátit se od 1. 1. 2010 na ombudsmana, který je povinen poskytnout metodickou pomoc při sepisování žaloby.    

Josef Středula:

 „Při nepružnosti českého soudního systému, i když máte všechny důkazní prostředky, než přijdete na řadu, můžete být několik let bez obživy.“


Pokud se už lidé s mobbingem setkají a nepomůže pokus o urovnání sporu přímo v práci, mají možnost podat oznámení na orgány inspekce práce, které mohou u zaměstnavatele udělat kontrolu. „Pokud ani to nevede k úspěchu, zbývá podat žalobu a řešit věc standardně občanskoprávní cestou,“ uvedl advokát Dominik Brüha. Kdyby ale měla inspekce šetřit všechny případy mobbingu, musela by podle předsedy Odborového svazu KOVO Josefa Středuly založit speciální útvar. Ten by měl ale smysl pouze v případě, že by se našel dostatečný počet odborníků, kteří umí teror na pracovišti rozpoznat. Vzor si můžeme vzít i ze západní Evropy, kde používají k řešení konfliktů externí psychology, takzvané mediátory.   

Kateřina Pilátová, která se s mobbingem osobně setkala, pracovala jako policejní inspektorka. Vše podle ní začalo příchodem nového vedoucího: „Řekl nám, že má na naše místa vyhlédnuté svoje lidi a pokud to nepochopíme, že si to bude muset zařídit sám.“ Po psychoteroru začaly hrubé urážky, které vyvrcholily sexuálním obtěžováním a výměnou zámků na pracovišti. Na svého nadřízeného podala Pilátová trestní oznámení. Inspekce ministerstva vnitra ale případ odložila s tím, že se skutek nestal.   

Mobbing:

Cílevědomé a dlouhodobé zejména psychické ubližování, které provádějí konkrétní osoby na pracovišti. Projevuje se především pomluvami, zesměšňováním, ponižováním, přehlížením, zahanbováním, zastrašováním, ústrky nebo finanční újmou.

Práce
Práce