Na duševně nemocné zákony příliš nemyslí

Praha - Národní rada zdravotně postižených chce samostatný zákon na ochranu lidí s duševními nemocemi. Jejich práva jsou totiž podle jejího předsedy Václava Krásy v Česku velmi často porušována. Problémy spatřuje nejen v nedostatečné komunikaci, ale i v chabé ochraně práv a třeba také v tom, že v některých psychiatrických léčebnách jsou pacienti na pokojích až po deseti.

„Spatřuji problém zejména v oblasti komunikační, v oblasti ochrany práva na soukromí a práva na lidskou důstojnost,“ popsal hlavní problematické body Krásův právník Ondřej Dostál. Krása navíc tvrdí, že pacienti jsou v psychiatrických léčebnách hospitalizováni často nedobrovolně a nemají dost informací o způsobu léčby.

Poslední zákon týkající se informovaného souhlasu a nucené léčby je z roku 1966. Schválení potřebné novely je, i přestože ji ministerstvo zdravotnictví již připravilo, v nedohlednu. „Ten zákon neprošel a nyní není naděje na jeho brzké projití sněmovnou,“ vysvětlil mluvčí ministerstva Vlastimil Sršeň.

Duševně nemocní lidé mají problém sehnat právníka

Špatný přístup k informacím ale není to jediné, co duševně nemocné a spolu s nimi i Národní radu zdravotně postižených trápí. Komplikace vznikají i kolem právníků, kteří by měli duševně nemocné zastupovat v soudních řízeních. Tzv. advokáti ex offo se duševně postiženým těžko shánějí. Právníci totiž nemají o tyto případy zájem, důvodem jsou peníze. Na rozdíl od svých kolegů, kteří působí jako advokáti ex offo např. v trestních kauzách, jsou totiž mnohem hůře placeni.

„Ministerstvo spravedlnosti o tomto problému ví, nicméně jediným řešením by byla změna legislativy, která by zatížila finanční rozpočet, což teď není možné,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Veronika Ludvíková.

Finance se nedostávají i v samotných psychiatrických léčebnách. Budovy, ve kterých působí, jsou často zastaralé, na pokojích je nepřiměřeně velký počet pacientů. Na rekonstrukci ale nejsou peníze.