Změna termínu voleb? Není důvod k panice, již tři roky nic neběží normálně

Praha - Českou politickou scénu zaskočil 1. září Ústavní soud, který pozastavil prezidentovo vyhlášení voleb. Prý potřebuje prozkoumat, zda politici při schvalování ústavního zákona o zkrácení volebního období postupovali v souladu s ústavou. Nicméně osobnosti oslovené Českou televizí nevidí žádný důvod k panice, neboť nic z toho, co se poslední tři roky na tuzemské politické scéně dělo, nebylo normální. Nejistý termín předčasných voleb tak jen korunuje sérii podivností české politické scény.

Zatímco světoví politici řeší ekonomickou krizi, ti čeští řeší převážně sami sebe. A kdo za to všechno může? Nejspíš voliči, kteří takhle patově rozdali karty. Problém prý je ve volebním systému, který je podle odborníků nastaven špatně. A proto politici již v červnu 2006 slibovali, že zařídí, aby volby už nikdy neskončily patem. A co proto udělali? Nic. 

Michal Viewegh, spisovatel

„John Updike má v jednom svým románu větu, která je signifikantní pro věci, o kterých se tady bavíme. On tam mluví o zklamání ze světa řízeného partou přestárlých kluků, jo.“


Jaro 2009 - pád vlády v době předsednictví EU.
 Vláda padla bez jakékoliv představy o tom, co bude dál. „Mně přišlo naprosto nepochopitelné, že země si hraje doslova do vlastní branky. Že jsme byli schopni přerušit nějaké utkání, vždyť jsme se o něco snažili. My jsme měli nějaké priority,“ kritizuje politiky fyzioložka a biochemička Helena Illnerová. 


Únor 2008 - volba prezidenta.
Pražský Hrad se tehdy vůbec poprvé proměnil přímo v tržiště, kde se usilovalo o podporu jednotlivých kandidátů stylem „co za to“. Různí jedinci náhle měnili názor, kolabovali, někteří pro jistotu mizeli úplně. V poštovních zásilkách se objevovaly kulky či se z nich sypal rovnou střelný prach. A nakonec celé to volební divadlo trvalo tři dny. „Volba prezidenta byla opravdu odporná. Asi proto, že jsme byli svědky toho od začátku do konce, tak ta mi přidala zvlášť nedůstojná. A to já postrádám v české politice nejvíc – důstojnost,“ komentuje volbu prezidenta ředitel Národní galerie Milan Knížák. 

Červen 2006 - Leden 2007 – vznik Topolánkovy vlády. I samotné politické vyjednávání a vznik nové vlády po volbách bylo absurdní - práceschopná vláda vznikla až sedm měsíců po volbách. Topolánkova první vláda důvěru ve sněmovně nezískala vůbec a ta druhá až díky přeběhlíkům od sociální demokracie.

„To já si myslím, byl jeden z klíčových momentů, kdy se porušily všechny principy,“ tvrdí advokátka a bývalá šéfka již zaniklé Unie svobody Hana Marvanová a zároveň dodává: „Když se takhle jedná v normálním světě, tak to je podfuk, může to být i podvod. Politické straně to může projít, ale nastoluje to zhrubnutí politických mravů. Pak už je všechno možné.“

Milan Knížák, ředitel Národní galerie

„Fakt je ten, že Klaus a Zeman, ať už je máme, nebo nemáme rádi, byli schopni se dohodnout a jejich dohoda platila beze zbytku. To dnes opravdu není.“