Štepán - první mučedník pro Krista

Praha – Dnešek si křesťané připomínají mučednickou smrt svatého Štěpána. Ten byl za to, že uvěřil v Ježíše Krista a svou víru také vyznal roku 33 před hradbami Jeruzaléma ukamenován a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem. Mladého muže jménem Štěpán připomínají například dómy ve Vídni, Pasově a Řezně, ale i velkolepá katedrála v Bourges ve Francii. Jižní věž vídeňského chrámu sv. Štěpána vypadá jako obrovský kamenný ukazováček, který směřuje k nebi. 

Štěpán byl jedním ze sedmi mužů, kteří byli na návrh dvanácti apoštolů zvoleni prvotní křesťanskou církví v Jeruzalémě, aby plnili sociálně-charitativní úkoly. Štěpán, jmenovaný jako první, měl v kruhu těchto sedmi mužů asi podobné vedoucí postavení jako Petr mezi apoštoly. Štěpán, muž plný víry a Ducha svatého, jak ho charakterizuje biblický text, později nevystupuje jako pečovatel o chudé, ale nadšeně hlásá o všem novém, co přináší křesťanství. 

Evangelista Lukáš v knize Skutky apoštolů: "Odmítavá reakce rozzlobených židovských posluchačů je popsána dramaticky: „Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. Dali se do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli, vyhnali ho ven za město a začali ho kamenovat. Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.‘ A po těchto slovech skonal.“ (zdroj vira.cz).

Krev prolitá mučedníky je semenem, z něhož vyrůstají noví křesťané, řekl později křesťanský spisovatel Tertulián. Kameny, které zabily Štěpána, aby bylo zničeno jeho učení a jeho společenství, se tak paradoxně staly stavebními kameny církve – církve jako společenství lidí, „živých kamenů“.

Egon Kapellari - Známé osobnosti tváří v tvář smrti.



Koleda, koleda, Štěpáne…

Slavení druhého svátku vánočního má ale i svou pohanskou podobu: tento den totiž kdysi začínal rok a měnila se i služba čeledínů a děveček. Odtud tak pramení pořekadlo „Na Štěpána není pána.“ Na Štěpána rovněž končí vánoční půst a začíná veselí.

K charakteristické atmosféře venkovských Vánoc patřilo pastýřské vytrubování. Právě pastýři si totiž jako obecní zaměstnanci chodili dům od domu pro výplatu. „Koledou se obecně otevřel veselý čas Vánoc. V minulosti se v řadě míst konaly různé jesličkové hry - malá divadelní představení, kde v jednoduchém ztvárnění vystupovali vedle Svaté rodiny a andělů i pastýři, často humorně se dohadující o cestě do Betléma,“ uvádí Jiřina Langhammerová z Národopisného muzea v Praze v knize Lidové zvyky. Podle ní mají původ v žákovských hrách, předváděných o Vánocích v církevním i světském prostředí od dob středověku. 

Dary dostával i dobytek. Pro krávy a koně to byly oplatky se zapečeným lístkem petržele, trocha medu, chleba, ovoce i sůl. Slepice dostaly zrní, které bylo při štědrovečerní večeři pod ubrusem, houser i kohout byli poděleni česnekem. Hospodáři obdarovávali i stromy, mlynáři zbytky jídla házeli mlýnu a pile.