Akce K zlikvidovala přes 200 klášterů

Praha - Po únorovém puči v roce 1948 se komunisté v tehdejším Československu snažili ovládnout všechny důležité oblasti společnosti. Významnou položkou na seznamu jejich nepřátel byla také církev. Komunistům vadila především římskokatolická církev, která byla nejmasovější a navíc byla součástí širšího mezinárodního kontextu s diplomatickou autoritou ve Vatikánu. Jedním z nejtvrdších úderů proti církvi byla takzvaná Akce K, zaměřená na likvidaci církevních řádů a kongregací.

Událost, která vešla do dějin jako Akce K, se dotkla asi 2 a půl tisíce mnichů. Někteří skončili ve vězení a v koncentračních táborech, ti mladší museli na vojnu. Vyprázdněné kláštery si rozdělila armáda. Církev totiž pro komunistický režim představovala nebezpečného nepřítele. Náboženství vadilo režimu nejen kvůli ideologii, ale rovněž pro církevní nezávislost, autonomii a hlavně kvůli vazbám na Vatikán, přes který do zahraničí unikaly informace o porušování lidských práv.

Nové církevní zákony schválené v roce 1949 totiž nepostihly důležitou součást katolické církve - církevní řády a kongregace, které si uchovaly určitou samostatnost, což komunistickou moc dráždilo. Proto vznikl plán Akce K, která měla zlikvidovat většinu mužských klášterů a shromáždit řeholníky v centralizačních klášterech. Komunisté také rozjeli protináboženskou propagandu a zastrašování, byli zatýkáni první kněží. Dařilo se jim také narušovat církevní struktury zevnitř pomocí duchovních ochotných spolupracovat s totalitním režimem.
 
Noc ze 13. na 14. dubna 1950, kdy se odehrál zásah proti mužským řeholním společenstvím, se někdy nazývá „bartolomějskou nocí“. Druhý zásah byl proveden v noci z 27. na 28. dubna a třetí fáze, zaměřená na ženské kláštery, následovala na podzim 1950. Podle údajů České biskupské konference bylo celkově postiženo 247 klášterů mužských a 670 ženských s 2528 řeholníky a 11 896 řeholnicemi.

„Viděli církev jako politického nepřítele, jako politickou stranu, kterou musí ovládnout, aby mohli ovládnout celou společnost,“ řekl Jaroslav Cuhra z Ústavu pro soudobé dějiny AV. Akci K předznamenalo umučení faráře Toufara a následné procesy s obětmi. Státní bezpečnost společně s lidovými milicemi postupně uzavřely vchody do klášterů, zajistily zvony, aby řeholníci nemohli volat o pomoc.

Zásahové jednotky mnichy rozvážely do táborů v Broumově, Králíkách nebo Oseku. Někteří skončili na výsleších v Bartolomějské ulici v Praze. „To byly neuvěřitelné majetky v mnohasetmilionové výši. Třeba klášterní knihovny se házely na korby náklaďáků a vyvážely do sběru,“ podotkl Cuhra. O pár týdnů později zasáhl režim proti ženským klášterům, jejich osazenstvo internoval a mnohé z jeptišek musely odejít do civilního života. Perzekuce a soudní procesy ale pokračovaly až do začátku 60. let.

Řeholníci a řeholnice byli z internačních klášterů postupně propouštěni. Mladí byli povoláni k základní vojenské službě, staří odcházeli do péče příbuzných nebo České katolické charity. „Pokrokovější“ část byla po patřičném proškolení posílána do duchovní správy. „Nepolepšitelní“ řeholníci byli bez ohledu na řádovou kontinuitu častěji přemisťováni, aby byla narušena jejich pospolitost. Řada jich skončila ve vězení. Roku 1989 a pádu komunistického režimu se dočkalo zhruba 3 500 řeholnic a méně než tisíc řeholníků.   

Jak se to celé seběhlo

Návrh likvidace schválilo vedení KSČ 30. ledna 1950. Měsíc před „bartolomějskou nocí“ byli do vybraných klášterů dosazeni vládní zmocněnci a současně začalo zatýkání představených řádů a kongregací, aby mohli být podle připraveného scénáře ještě v březnu postaveni před soud. Byli obviněni ze špionáže, přechovávání zbraní a podněcování k převratu. Vlastní zákrok byl připraven ve spolupráci s ministerstvem vnitra jako vojenská akce. V noci kláštery přepadla Státní bezpečnost spolu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí. Představeným bylo oznámeno, že podle (neexistujícího) vládního dekretu je jejich dům zestátněn. Řeholníky čekal transport, novici mohli odejít. Příslušníky českých a moravských řádů a kongregací StB soustředila v klášterech v Broumově, Bohosudově, Hejnicích, Králíkách, Oseku a Želivě. Vyprázdněné kláštery obsadila z větší části armáda.

Vydáno pod