Pondělí velikonoční – kluci běhají za děvčaty s pomlázkou

Praha - Velikonoční pondělí (někdy též Červené pondělí) je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. Pondělí velikonoční je ve znamení tolik očekávaného koledování, pomlázky, mrskútu či pamihody, kdy chodí chlapci s pomlázkami vyšlehat děvčata. Ve všech krajích patřila a patří k pomlázce pestře malovaná vajíčka - kraslice. Ty se ale nikdy nerozdávaly každému. Kraslice dostával hoch jako dárek od děvčete, kterému našlehal. Byly darem velmi cenným, protože na skořápkách byla vytvořena šikovnýma rukama děvčat mistrovská a mnohdy hodiny trvající díla. Pondělí velikonoční je z hlediska lidových zvyků nejvýznamnějším dnem jarních svátků. Žádné zvláštní liturgické církevní obřady se k němu však již neváží.

Velikonoční pomlázka je doložena už ve vzpomínkách pražského kazatele Konráda Waldhausera žijícího ve čtrnáctém století. Koledování je ovšem na Velikonoční pondělí tradicí nejen v těch regionech, kde jsou lidové zvyky obecně živější, ale dokonce i v Praze a v jejím okolí. I když rozdíl je zcela jasně znát. Zatímco ve městě se často jezdí na pomlázku autobusem, třeba na Slovácku vyrážejí koledníci za děvčaty s hudbou a v krojích.

Dnešní vyplácení pomlázkou má zřejmě velmi starý původ, stejně jako zdobení vajíček. Možná i magický. Teprve později se z těchto zvyků stala zábava. Dříve bývalo mnohde obyčejem, že děvčata chodila s pomlázkou na oplátku v úterý. Čím dál častěji je však nyní mezi koledujícími dětmi vidět děvčata již v pondělí. 

Video Velikonoce na severu Čech
video

Velikonoce na severu Čech

Koledování už ovšem dávno není pouhým honěním a šleháním děvčat. Pro děti je zvonění u dveří a vrátek zábavou a zpestřením volného dne. A starší mládenci to dělají i tak, že nasednou ve větším počtu do auta, mávají pomlázkami z oken a s hlučným křikem obrážejí okolní obce nebo chatové osady. 

Tradice malování velikonočních vajíček vznikla – alespoň podle jedné legendy z Královéhradecka - poté, co Ježíš se sv. Petrem chodili po světě. Poprosili v jednom stavení o chleba, ale hospodyně žádný neměla. Upekla jim proto vajíčko. Když odešli, zjistila, že se skořápky proměnily ve zlato. Selka pak každého pocestného častovala vejci a časem je začala rozdávat na výroční den první návštěvy. Zázrak se však už neopakoval.