Po zproštění obžaloby se člověk nově dostane z vazby ihned

Brno – Ústavní soud změnil pravidla, podle kterých se budou lidé propouštět z vazby. Pokud teď nově někoho soud prvního stupně zprostí obžaloby, tak se ihned dostane z vazby na svobodu - už nebude hrát roli, jestli se odvolá státní zástupce. „Důsledkem zrušení dané části trestního řádu musí být to, že obviněný bude vždy po vydání zprošťujícího rozsudku neprodleně propuštěn na svobodu,“ vysvětluje soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová.

Nález navazuje na případ podnikatele Milana Zádamského, kterého Ústavní soud pustil z vazby letos v únoru. Zádamský strávil ve vazbě více než dva roky a hrozil mu vysoký trest za zločinné spolčení, vydírání a další trestné činy. Podle obžaloby skupina pachatelů kolem Zádamského terorizovala podnikatele na západě Čech. Zádamský ani jeho zástupce se dnešního vyhlášení neúčastnil. 

Napadená část trestního řádu říkala, že pokud podá státní zástupce odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, má jeho stížnost proti propuštění z vazby odkladný účinek. Znamenalo to, že obžalovaný v některých případech nadále zůstával za mřížemi, přestože prvostupňový soud rozhodl o jeho nevině. O vazbě pak musel rozhodnout nadřízený soud.

Z vazby musí být člověk propuštěn v řádu hodin   

Ústavní soud v nálezu poukázal na to, že omezení osobní svobody prostřednictvím vazby je závažným zásahem do základních práv. Vazba totiž musí podle Wagnerové skončit hned po vydání zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně, i když ještě není pravomocný. Do výroku svého nálezu Ústavní soud výslovně uvedl, jak v podobných situacích zákon interpretovat.   

„Stížnost státního zástupce proti propuštění obviněného z vazby na svobodu po vydání zprošťujícího rozsudku nemá odkladný účinek,“ stojí ve výroku. Soudci si tak zřejmě chtěli pojistit to, aby justice nález neobcházela nebo nevykládala zákon jiným způsobem. „Protože jde o věc důležitou, jde o osobní svobodu,“ vysvětlila Wagnerová.   

Po vyhlášení zprošťujícího rozsudku se musí obviněný dostat z vazby na svobodu v řádu několika hodin. „Ústavní soud je si vědom toho, že určitá lhůta pro výkon rozhodnutí o propuštění na svobodu je nutná,“ řekla Wagnerová. Zároveň ale připomněla, že Evropský soud pro lidská práva hodnotil v jednom starším případu desetihodinovou lhůtu jako „nepřiměřenou“, tedy příliš dlouhou.