SOS vesničky jsou záchranou pro opuštěné problematické děti

Karlovy Vary - Dát opuštěným dětem péči, domov, lásku a příležitost vyrůst v rodinném prostředí, to je smyslem činnosti SOS dětských vesniček. Tyto neziskové organizace určené pro děti, které nemají možnost jít do adopce či do klasické pěstounské péče, fungují ve stovce zemí světa. A Česká republika není výjimkou – první SOS vesnička vznikla v Doubí u Karlových Varů, a to symbolicky 1. června 1970 na mezinárodní den dětí.

Život v SOS vesničkách charakterizují čtyři principy, které lze shrnout termíny „domov, matka, sourozenci a vesnice“. Stěžejní osobou, od níž se život ve vesničce odvíjí, je maminka-pěstounka (méně častěji pěstounský pár), která obvykle vychovává čtyři až sedm dětí, přičemž často jde o sourozenecké skupiny. Děti jsou jí svěřovány do přímé pěstounské péče a s výchovou jí pomáhá tzv. teta, která se připravuje na roli maminky. Ve vesničce má pěstounka k dispozici plně vybavený rodinný dům, kde hradí poměrnou část nákladů na domácnost.

Většina dětí přichází do pěstounské péče z dětských domovů, kojeneckých ústavů nebo Klokánků. Často jde o děti, které se potýkají s problematickými vzorci chování, extrémními emocemi a strachy. Někdy mívají prognózu patologie osobnosti. Proto je jim ve vesničkách zajištěna zvláštní pedagogická a psychologická péče. V nových rodinách žijí děti až do své plnoletosti.

Dětské vesničky v ČR spravuje Sdružení přátel SOS dětských vesniček, které vzniklo v roce 1968 z iniciativy předních českých lékařů a dalších odborníků, zejména Jiřího Dunovského a Zdeňka Matějčka. V témže roce bylo založeno také konto 777, díky němuž se mohlo začít s výstavbou první vesničky v Doubí již v roce 1969. Své brány otevřela o rok později jako v pořadí pětadvacátá SOS vesnička v celosvětovém měřítku. V roce 1973 byla do provozu uvedena vesnička ve Chvalčově, malé obci pod vrchem Hostýn ve Zlínském kraji. Nejmladší vesnička pak byla zprovozněna roku 2003 v Brně – Medlánkách. 

/*json*/{"map":{"lat":50.2064134935,"lng":12.8237271309,"zoom":18,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/

Kritickým obdobím byla pro Sdružení přátel SOS dětských vesniček normalizace: 1. ledna 1974 byly vesničky převedeny do pravomoci státu. Sdružení bylo poté rozpuštěno a veškerý jeho majetek byl odevzdán státu včetně darů občanů. Svoji činnost obnovilo sdružení v prosinci 1989. Od roku 1993 je řádným členem respektované mezinárodní organizace SOS Kinderdorf International, která celosvětově zastřešuje činnost jednotlivých národních organizací. 

Sdružení SOS dětských vesniček založil v roce 1949 Rakušan Hermann Gmeiner, který tak chtěl upozornit na osud válečných sirotků. Jeho výzva k pravidelnému měsíčnímu příspěvku jeden šilink měla tehdy obrovský ohlas a z vybraných peněz se záhy podařilo vybudovat první vesničku v tyrolském Imstu. „Tehdy nemohl nikdo tušit, jak úspěšná Gmeinerova myšlenka jednou v celém světě bude. Dnes je prototyp Imst modelem pro všechny,“ uvádí vedení rakouské organizace.

„Neděláme nic zvláštního. Pouze chceme dát našim dětem to, co jiné děti už dávno mají,“ řekl zakladatel dětských SOS vesniček Hermann Gmeiner.