Alfa Romeo přežila dvě světové války, její auta jsou nezaměnitelná

Milán – Italský podnikatel Ugo Stella přejmenoval 24. června 1910 svoji továrnu, kde po čtyři roky vyráběl licencovaná francouzská auta Darracq, na A. L. F. A. Netušil, že tak položil základ nejtradičnější italské automobilky, která se i po století zabývala výrobou sportovních vozů. Název továrny se později rozšířil na Alfa Romeo, ještě širší vliv měly značky, které vznikly jako odbočky Alfy – zejména Ferrari.

Firma A. L. F. A. (Lombardská továrna na výrobu automobilů, italsky Anonima Lombarda Fabbrica Automobili) se od počátku soustředila na automobilový sport, a tak rok po zahájení výroby přihlásila svůj první model 24 HP do slavného závodu Targa Florio. Během první světové války se A. L. F. A. musela přeorientovat na zbrojní výrobu, právě tehdy však byly položeny základy jejího budoucího rozmachu. Jako šéfinženýr totiž do továrny přišel Nicola Romeo, který ji po válce převzal. Jeho jméno také přibylo do názvu značky.

Od prvních úspěchů do státního vlatnictví

V roce 1920 se vozy Alfa Romeo opět zúčastnily závodu Targa Florio a to s velkým úspěchem – Enzo Ferrari dojel na druhém místě. O tři roky později už alfy závod opanovaly, když obsadily první, druhé a čtvrté místo. V roce 1925 zvítězila Alfa Romeo také ve světovém poháru závodních automobilů, kde naplno vynikl manažerský talent dřívějšího pilota Ferrariho. V ekonomické kondici se značka udržovala prodejem silničních vozů sportovního vzhledu a vlastností, avšak po odchodu Nicoly Romea v roce 1928 se ukázalo, že to nestačí. O rok později z firmy odešel i Ferrari, jenž založil vlastní tým Scuderia Ferrari. Jeho závodníci sice stále jezdili s alfami, ale nikoli už pro mateřskou značku (automobilka Ferrari vznikla až v roce 1948).

Na přelomu 20. a 30. let se Alfa Romeo dostala do velmi špatné situace, před zánikem ji zachránila až italská vláda, která firmu v roce 1932 koupila. V první polovině 30. let se tovární tým Alfy stáhl ze závodů, vozy Alfa Romeo nejenom používal, ale i stavěl Ferrari. S Ferrariho alfami 30. let byl neodmyslitelně spojen slavný Tazio Nuvolari, kterého přitom šéf týmu zprvu odmítl. Před druhou světovou válkou došlo k roztržce Ferrariho s Alfou, která obnovila svůj tovární tým a Scuderii Ferrari do něj chtěla začlenit.

Poté, co Mussoliniho stát získal firmu Alfu Romeo, začala automobilka vedle sportovních vozů stavět také velké limuzíny. Šlo o kusovou produkci na zakázku.

Hegemon formule 1 brzy odešel

Druhá světová válka značce opět nepřála. Výroba ustala a část továrny poničily nálety. Ve druhé polovině 40. let se tak firma musela soustředit především na obnovu svého zázemí. Do závodů nasazovala vozy předválečné konstrukce, přesto s nimi zaznamenala pozoruhodné úspěchy.

V roce 1950 ž vozy Alfa Romeo stály na startu Velké ceny Velké Británie, která zahájila první ročník mistrovství světa formule 1. Alfy vyhrály ve všech závodech a Giuseppe Farina získal titul mistra světa. V dalším roce získal Juan Manuel Fangio pro Alfu Romeo druhý titul, ale hegemonii milánského týmu již narušovaly vozy Ferrari.

V dalších letech se již tovární tým šampionátu neúčastnil. V 60. a 70. letech dodávala Alfa motory několika týmům, které však nepatřily ke špičce formule 1. V první polovině 80. let se dokonce neúspěšně pokusila o návrat s vlastním týmem.

Alfa Romeo Giulietta
Alfa Romeo Giulietta

Ze státní firmy je zase soukromá

Na konci 70. let se Alfa Romeo opět dostala do finančních problémů. Tentokrát bylo jejich řešení docela opačné než ve 30. letech, takže putovala ze státních rukou do soukromého vlastnictví. Značku koupil Fiat, v jehož koncernu stanula po boku Ferrari, ale také Lancie a později Maseratti. Protože luxusní a drahé sportovní vozy jsou odjakživa doménou Ferrari a na běžnou produkci založenou na malých a levných vozítkách má ve svém portfoliu Fiat, Alfa Romeo s Lancií – svého času spojené – byly postaveny do půli cesty.

V té době se Alfa již dlouho soustředila hlavně na výrobu cestovních vozů, v 50. a 60. letech slavila úspěchy s Alfettou a Giuliettou, později také se Spiderem. Charakter jejích automobilů však byl postupem let stále méně sportovní. Zejména po začlenění do koncernu Fiat začala Alfa Romeo vyrábět vozy pro běžné každodenní použití, které jsou ovšem nezaměnitelné svým designem s také svými sportovnějšími jízdními vlastnostmi.

Praktičnost současných vozů ostatně prokázala hned dvakrát i anketa Auto roku. Model Alfa Romeo 156 v ní zvítězil v roce 1998, o tři roky později získala cenu i Alfa 147.