Záplavy tiskovek jsem se snažil mírnit, říká exšéf marketingu ČSSD Dimun

Praha – Petr Dimun se ve vyhrocené kampani před červnovými volbami stal jedním z mediálně nejsledovanějších „mužů v pozadí“. Ač přímé pozornosti spíše unikal, jako vedoucí sekce marketingu a styku s veřejností v rámci ČSSD vzbuzoval zájem kvůli silné kampani, projevující se nebývalým množstvím letáků, billboardů i tiskových konferencí. Blízký spolupracovník Jiřího Paroubka a člověk, který se stal prostředníkem pro vztah s médii již na vysoké škole, s odstupem několika týdnů po odchodu hodnotil spolupráci s vedením ČSSD i volebním manažerem Jaroslavem Tvrdíkem. Přiznává, že v jejich názorech mnohdy nevládla jednota, jak se lídři sociální demokracie snažili navenek přesvědčovat.

Častým jevem předvolební kampaně ČSSD se staly tiskové výstupy, jejichž počet s blížícím se volebním termínem narůstal. Sám Dimun v pořadu ČT Před půlnocí přiznal, že bez jeho přičinění by mediální prezentace strany a jejího předsedy dosáhla vyšší frekvence. Často prý krotil pracovitost šéfa ČSSD a jeho kolegů. „Velmi často se chtěl vyjadřovat k téměř všemu a já jsem se snažil zmenšovat tu neustálou záplavu tiskových zpráv,“ prozradil bývalý stranický šéf PR. Situaci mu neulehčovala ani aktivita dalších členů sociální demokracie. „Často se stávalo, že Jiří Paroubek vydal tiskovou zprávu, potom zavolal Michal Hašek s tím, že chce vydat svou zprávu. Pochopitelně jsem je nemohl odmítat,“ říká Dimun.

Jak fungovala ČSSD? Paroubek - lokomotiva, ostatní se řadili za něj

Největší díl tiskových prohlášení z Lidového domu si však ukrojil dnes již bývalý lídr ČSSD. Jeho časté výstupy měly podle Dimuna i jiný klíčový důvod, související s poměry v samotném grémiu strany. „Pokud by se totiž k některým věcem nevyjádřil Paroubek, nevyjádří se z ČSSD nikdo. Strana trpí i tím, že někteří lidé si zvykli zařadit se za Jiřího Paroubka jako vagon za lokomotivou a vést se,“ glosuje někdejší pravá ruka expředsedy ČSSD.

Dimun: Tvrdík byl profesionál, nicméně ne vždy jsem s ním souhlasil

Samotnou kampaň však před letošním červnem řídil jiný z mužů, kteří doplatili na následný neúspěch ČSSD – volební manažer Jaroslav Tvrdík, s nímž Dimun, ač mimo ústřední volební štáb, mnohdy nad strategií diskutoval. „Měl jsem velmi často jiné názory. Nicméně, považuji ho (J. Tvrdíka) za profesionála na poli politického marketingu, byť s nějakými chybami. Například nepochopil velký význam internetu, ale to byl náš odvěký spor,“ vzpomíná s úsměvem Dimun. Pojmenoval i další strategickou chybu ve volební kampani. Důraz na předvolební průzkumy podle Dimuna nelze lídrovi strany bezmezně vytýkat, sám však prý „fascinaci volebními průzkumy nesdílel“.

Petr Dimun o mediální prezentaci ČSSD:

„Příslušná propagace je přirozenou součástí mé práce,…, z pozice člověka, který je ve straně odpovědný za komunikaci s médii a za vytváření prostoru. Je potom na pracovníkovi příslušného média, aby pokud to překročí jistou míru, na to upozornil. Pokud se tak nestalo, nevypovídá to nic o tom, že by se dělo něco nekalého.“

Někdejší vlivná funkce šéfa PR Dimunovi přinesla nelichotivá označení zákulisního hráče, který chytře usiluje o účelnou propagaci strany v médiích a poskytuje kompromitující informace. „Pokud je novinář vůbec ochoten se sejít a vyhodnotí sdělenou informaci jako upotřebitelnou, tak si myslím, že o žádnou manipulaci nejde,“ uvedl Dimun. „Jeho odpovědností je, do jaké míry k tomu přistoupí manipulativně, či objektivně,“ dodává.

Petr Dimun:

0Narodil se v roce 1979 v Kadani. V Praze vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě UK a následně na Fakultě sociálních věd UK. První ostré politické zkušenosti začal sbírat již v 21 letech jako šéf volební kampaně Edvarda Outraty. O rok později (2002) přijal nabídku tiskového mluvčího na ministerstvu pro místní rozvoj. Spolu s ministrem Pavlem Němcem poté přesídlil do rezortu spravedlnosti, kde taktéž vedl tiskový odbor. V roce 2006 spojil své služby s Jiřím Paroubkem a ČSSD. Čtyřleté angažmá v marketingu a PR sociálních demokratů zakončil letos na konci června. Nyní je na volné noze.