Uprchlý aktér kauzy peruánského dluhu požádal v Kostarice o azyl

Praha - Bývalý úředník ministerstva financí Karel Ponocný, odsouzený v Česku v kauze peruánského dluhu na sedm let do vězení, požádal v Kostarice o azyl. Kostarické úřady sice odsouhlasily jeho vydání do ČR, muž ale rozhodnutí opakovaně napadl. Eskorta do Česka tak byla již dvakrát odvolána. Ponocný byl v minulosti jako uprchlý odsouzen za fingované vymáhání údajně nedobytného státního dluhu ve výši 46 milionů korun z jihoamerické republiky Peru. Policie ho zadržela loni v září na základě zatykače Interpolu v bytě na Kostarice. Záběry ze zatčení přinesla i místní televize. V Kostarice žil údajně od roku 2004 a poté, co uzavřel sňatek s místní ženou, získal i tamní občanství.

Termín první eskorty byl podle mluvčího ministerstva spravedlnosti Jiřího Hovorky stanoven již na 22. června, Ponocný si ale podal první žádost o propuštění na svobodu z důvodu údajné nezákonnosti řízení a rozhodnutí o vydání. Kostarické úřady ji zamítly, nový termín eskorty do Česka pak byl 16. srpna. Ještě předtím však Ponocný požádal o azyl a podal novou žádost o propuštění. Eskorta tak znovu padla. „Podle předběžného odhadu již náklady zmařených eskort přesahují 200 tisíc korun. V současné době nicméně českým orgánům nezbývá než vyčkat, dokud nebude kostarickými orgány rozhodnuto i o těchto nových žádostech odsouzeného Ing. Karla Ponocného,“ uvedl Hovorka.

Ponocný a podnikatel Anton Murárik byli před několika lety uznáni vinnými z podvodu a dostali sedm let. Kvůli aféře rezignoval na funkci náměstka ministra financí Ladislav Zelinka. Ve funkci ředitele odboru mezinárodních finančních vztahů skončil i Ponocný, který pak uprchl do zahraničí. Ponocný a Murárik podle rozsudku po vzájemné dohodě zamlčeli Zelinkovi podstatné informace o skutečném stavu peruánského dluhu vůči ČR. Pohledávku totiž nebylo třeba vymáhat, peníze ležely na účtu v ČSOB. Ponocný to podle soudů věděl - dříve pracoval v bance a měl dluh na starosti. Přesto muži předstírali, že jde o nedobytné pohledávky. Murárik Zelinkovi slíbil, že se pohledávky pokusí vyřídit s pomocí svého bratra a jeho firmy v Bolívii.

Peníze zmizely na kontech v zahraničí, státu šly jen dva miliony

Smlouva mezi bolivijskou firmou a ministerstvem, za které ji podepsal Zelinka, byla uzavřena v září 2001. Murárik pak před Zelinkou předstíral, že firma vyvíjí slíbené aktivity. Tvrdil, že vymožení celého dluhu je nereálné, že Peru by možná dalo jen symbolickou částku. V dodatku ke smlouvě z roku 2002 tak kvůli tomu byla stanovena vyšší odměna - 95 procent z vymožené částky. O pár měsíců později dal Ponocný jako šéf ministerského odboru pokyn ČSOB, aby 95 procent, zhruba 43 milionů korun, převedla na účet založený Murárikem. Ten z účtu vybral 200 tisíc dolarů a zbytek peněz zmizel na kontech v zahraničí. Do státního rozpočtu putovalo jen asi 2,3 milionu korun.