Lužná (Rakovnicko) – Slavná parní lokomotiva 387.043 „Mikádo“ slaví. Před 40 lety se stala z posledního stroje svého typu první provozní muzejní lokomotiva. V současnosti je „Mikádo“ udržováno pouze jako neprovozní muzejní exponát, pro jubileum se ale dočkalo opravy, takže o víkendu si je budou moci prohlédnout návštěvníci železničního muzea v Lužné v „zatopeném“ stavu.
V poslední parní víkend vyjede i Mikádo
Parní lokomotiva z roku 1937 bude letos hlavní hvězdou tradičního Posledního parního víkendu v Lužné, příznivci železnice se ale mohou těšit i na častěji viděné parní lokomotivy. V čele historické soupravy jedoucí ráno z Prahy do Lužné a odpoledne zpět bude podobně jako loni stroj 477.043 „Papoušek“, s dalším zvláštním vlakem pojede z Lužné do Kolešovic lokomotiva 354.195 „Všudybylka“. Oproti předchozím letům nedorazí do Lužné rychlíková lokomotiva „Albatros“, její jízda z Prahy přes Křivoklát do Lužné letos vyšla na jiný víkend.
Historické vlaky v Lužné
Praha–Lužná (lokomotiva 477.043): Praha Masarykovo n. (odj. 8:10) – Praha-Dejvice (8:27) – Hostivice (8:53) – Kladno (9:17) – Stochov (9:34) – Nové Strašecí (9:48) – Řevničov (9:56) – Lužná u Rakovníka (příj. 10:05)
Lužná–Praha (lokomotiva 477.043): Lužná u Rakovníka (odj. 14:35) – Řevničov (14:46) – Nové Strašecí (14:54) – Stochov (15:07) – Kladno (15:43) – Hostivice (16:07) – Praha-Dejvice (příj. 16:22) – Praha Masarykovo (16:40)
Lužná–Kolešovice a zpět (lokomotiva 354.195): Lužná u Rakovníka (odj. 12:00) – Kolešovice (12:57–13:15) – Lužná u Rakovníka (příj. 14:13)
V areálu muzea zato bude dýmající „Mikádo“, které se každou hodinu otočí na točně, „zatopena“ budou také původně německá, později sovětská kořistní „Mazutka“ 555.0301 a parní motorový vůz Komarek M124.001. Na sobotní večer připravilo muzeum noční focení osvětlených lokomotiv. Zájemci budou moci do areálu vstoupit za zvýšené vstupné od 19:30 do 21 hodin.
Zelená perla československých železnic
Lokomotiva 387.043 vznikla v roce 1937 v plzeňské Škodě jako poslední z řady rychlíkových lokomotiv, které od roku 1925 odebíraly ČSD. Stroje přezdívané „Mikádo“ vznikly postupně ve čtyřech sériích a jezdily na nejdůležitějších tratích v čele významných rychlíků. Protože byly obzvlášť těžké – dokonce víc, než ČSD původně chtěly – na vedlejší tratě dlouho nesměly. „Mikáda“ tak byla k vidění na trasách Praha–Brno, Praha–Bohumín, Praha–Cheb, Praha–Ústí nad Labem nebo Praha–České Velenice. Malá série silnějších odvozených lokomotiv řad 486.0 s 486.1 dodaná na konci 30. let kralování těchto lokomotiv neohrozil, jejich význam poklesl teprve na konci 40. let, kdy Škoda dodala ČSD nové lokomotivy řad 498.0, které převzaly vozbu nejvýznamnějších rychlíků, a 475.1. Přesto jezdila „Mikáda“ po celé republice v čele osobních vlaků, ale i některých rychlíků. Když už se parní éra chýlila ke konci a přibývalo dieselových lokomotiv, střídala se „Mikáda“ i s novějšími „Albatrosy“ a „Pětasedmami“ například na trati z Prahy do Děčína nebo z Brna do České Třebové. Řady „Mikád“ začaly řídnout až na konci 60. let.
V roce 1972 vyřadily ČSD poslední lokomotivu řady 387.0, v té době však už byl poslední vyrobený stroj svého typu v majetku Národního technického muzea a po opravě ve velenických ŽOS byl provozuschopný. Lokomotiva dostala slušivý zelený nátěr, ve kterém začínala (téměř všechny původně barevné lokomotivy – nejenom zelená „Mikáda“, ale také třeba modré „nulkové Albatrosy“ – byly během služby postupně přetřeny na černo). V čele nostalgických vlaků byla lokomotiva 387.043 k vidění až do roku 2001, kdy se technické muzeum rozhodlo neinvestovat dále do nákladného provozu kotle. „Mikádo“ zůstalo zapůjčeno v muzeu ČD v Lužné, kde zůstává dodnes.
Existují ještě dvě „Mikáda“ – 387.017 a 387.019. Dlouhá léta obě lokomotivy chátraly v Bratislavě. Letos však opatrovníci stroje číslo 17 zahájili jeho opravu.