Reportéři ČT: Piko aneb příběh o životní cestě z pekla

Praha - Perník, piko, peří. To všechno jsou názvy drogy, která může i zabíjet. Jedná se o pervitin, který se s tímto názvem zařadil po bok podobně nechvalně známé značky Semtex či tunelování na seznam Made in Czech Republic. Málokdo však zná příběh jejího vynálezce, či spíše „znovuobjevitele“, dnes šestapadesátiletého Pavla Gregora. Právě jím byl inspirován nový český film s názvem Piko, který tento týden vstoupí do kin. Pořad Reportéři ČT však odkryl životní paradox muže, který ze spárů drogy dokázal vybřednout a dnes pomáhá těm, kterým jeho vynález ničí život.

Jeho nový, lepší, napravený život začal 2. ledna 1998 v pět hodin odpoledne, kdy se podruhé narodil. Po obrovské explozi, kterou sám způsobil, když se pod vlivem drog snažil vyrobit další várku drogy. Avšak udělal chybu při manipulaci s chemikáliemi a výsledkem byla masivní exploze. Pyrotechnici později spočítali sílu výbuchu na 1200 gramů klasické trhaviny TNT. Tuto kastrofu přežil a snad zázrakem vyvázl „jen“ popálený a poleptaný kyselinami, slepý na jedno oko a částečně hluchý. Od tohoto osudového lednového dne je čistý, doplnil si psychoterapeutické vzdělání a protidrogovou osvětou se dnes snaží působit na děti a mladé lidi, aby se drogám vyhnuli.

Životním příběhem Pavla Gregora je inspirován hraný film s názvem Piko, který tento týden vstupuje do českých kin. Reportéry ČT ale zajímal opravdový příběh tohoto muže. Jeho dětství podle jeho slov nebylo právě ideální. Bratr jej zneužíval a otec se o to několikrát pokoušel, ale ubránil se mu. S láskou vzpomíná jen na své prarodiče a matku. Tato situace nejspíš mohla mít určitý vliv na jeho pozdější závislost na drogách.

Od vzorňáka k největšímu vařiči pervitinu v ČR

Na školních přednáškách, které vede, například vysvětluje, jak se k drogám během svých školních let dostal - jeho starší spolužačka mu představila čichání těkavých látek. Toto dvouleté období však skončilo po tom, co se o všem dozvěděli učitelé a rodiče. Na dopravní průmyslovce až na občasné nahodilé experimentování se Pavel Gregor s drogami vážněji nezapletl a na vojně byl v protichemické jednotce za vzorného vojáka. Po dvouleté prezenční službě získal zaměstnání u Dopravních podniků a začal častěji chodit do hospod.

Pavel Gregor

„Poznal jsem vlastně většinu drog a je to jako přečtená kniha, vím, že ty drogy by mi nic nového nepřinesly ani mi nic nového nedají, takže to je kniha, kterou jsem zavřel, a začal jsem číst jinou knihu a ta kniha je o životě, a ne o živoření.“

V té době se opět vrátil k drogám. Nejdříve šlo o to, být sociálně soudržný s ostatními. Bavila ho atmosféra blízkosti s ostatními a na drogách si užíval hluboké a závažné diskuze. V tomto období, kolem roku 1973, drogy nebyly obchodovatelné, a tak se zneužívaly k tomuto účelu léky, které jim kamarádky pracující jako zdravotní sestry nosily z nemocnice z operačních sálů. Další možností bylo nechat se zaměstnat v tehdy největší výrobně efedrinu na světě v Roztokách u Prahy.

A zde se potřeba spojila s dlouhodobým zájmem. Pavel už od dětství inklinoval k chemii. Určitou osudovost lze sledovat i v inspiraci chemickou knihou popisující výrobu látky podobné pervitinu, která vyšla v roce 1954, ve stejný rok, kdy se Pavel narodil. Pervitin byl známý od začátku 19. století a poté byl používán jako lék až do roku 1959, kdy byl vyškrtnut ze seznamu léčiv, kvůli špatným vedlejším účinkům. Pavlův vklad do světové encyklopedie drog spočívá v krystalické formě pervitinu, který uměl získat několika způsoby, přičemž dnes se obyčejně používá jen jeden.

Dvacet tisíc vpichů, toxická psychóza a revolver, který nevystřelil

Podle svých slov nikdy nevyráběl pervitin na kšeft, šlo mu jen o uspokojení závislosti své a svých přátel. Do roku 1989 šlo spíše o výměnný obchod, protože jako komunita byli uzavřeni, ale potom na český trh vtrhly ostatní drogy jako heroin, extáze a jiné drogy, tak se stal i pervitin obchodovatelný. Během své drogové kariéry si drogu píchl odhadem asi tak dvacet tisíckrát. Postihla ho toxická psychóza, která v jeho případě trvala dva roky. „Musím říct, že to bylo nejhorší období mého života, stav, ve kterém jsem nedokázal rozlišit, co je realita a co se odehrává v mé hlavě,“ vysvětlil. Došlo to až tak daleko, že se našel ve stavu, kdy si mířil revolverem k hlavě. Zmáčkl spoušť, ale nevyšla žádná rána.

V jeho okolí ale zatím zemřely na následky zneužívání pervitinu stovky lidí. Podle Pavla měl jen štěstí, že právě on přežil. Na světě zemřely možná desetitisíce lidí, přičemž největší počet uživatelů je právě v ČR. Přesto Pavel Gregor necítí vinu. Snaží se jen předat své negativní zkušenosti dál a pomoci tak lidem, kteří už do závislosti spadli, anebo přesvědčit jiné, aby to vůbec nezkoušeli.