Nejvyšší soud zůstal k dovolání v kauze stamilionových úniků hluchý

Brno – František Boháček, potrestaný desetiletým trestem vězení za obchody s lehkými topnými oleji, neuspěl u Nejvyššího soudu (NS) s dovoláním. Dovolání soudci označili za zjevně neopodstatněné, Boháčkovy argumenty jsou podle jejich mínění „odtržené od skutečné podstaty věci“. Verdikt padl nedávno bez veřejného jednání, dnes soudci rozhodnutí zpřístupnili v elektronickém archivu. Boháček s komplici nakupoval topný olej, který dál prodával jako naftu, čímž na daních připravil stát o stovky milionů korun. V celé kauze figurovalo více obviněných, kteří byli postupně odsouzeni k různě dlouhým trestům odnětí svobody.

Dovolání podal Boháčkův obhájce už v roce 2003 a směřovalo proti rozhodnutí, jímž Vrchní soud v Praze zamítl Boháčkovo odvolání proti desetiletému trestu. Nejvyšší soud se však začal dovoláním zabývat teprve nedávno, protože muž byl řadu let na útěku před spravedlností. „Prodleva souvisela s tím, že poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl o odvoláních, byl obviněný nedosažitelný, nebylo možné doručit mu rozhodnutí odvolacího soudu,“ píše se v rozhodnutí NS. V mezičase byl Boháček odsouzen v souvisejícím procesu ještě přísněji, má si odpykat 12 let vězení. Nynější rozhodnutí se ale týká procesu, v němž padl desetiletý trest.

Boháček při svých obchodech spolu s dalšími pachateli údajně připravil stát o téměř 400 milionů korun na spotřební dani. Do vězení ale nenastoupil a řadu let žil na Slovensku pod falešnou identitou v obci Valaská Belá. Léta po něm pátral Interpol, jeho známí v Česku se domnívali, že už nežije. Policie jej dopadla až letos, když se nechal na ukradený pas českého občana hospitalizovat ve slovenské nemocnici. Účet za ošetření pak nemocnice poslala skutečnému majiteli pasu do Česka, který vše oznámil policii.

Podstata zločinu byla podle Boháčka jen administrativní změna

Boháček podle verdiktu soudu od roku 1993 organizoval prostřednictvím firem, v nichž měl podíl nebo je ovládal přes takzvané bílé koně, nákup topného oleje. Zboží osvobozené od spotřební daně pak jiným společnostem rozprodával jako motorovou naftu za dvojnásobnou cenu. Za naftu se spotřební daň platila, ale Boháček kupujícím oznámil, že je již zahrnuta v ceně. Ve skutečnosti šly peníze do kapes obžalovaných.

V dovolání Boháček tvrdil, že změna označení produktu měla jen administrativní povahu, a tak prý nemůže jít o trestný čin. Nejvyšší soud zastává opačný názor. „Právní relevance této změny byla naopak mimořádně významná, protože předmět uskutečňovaných obchodů tak přešel z okruhu výrobků, které nepodléhaly spotřební dani, do okruhu výrobků, které této dani podléhaly,“ stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Petrem Hrachovcem.

Vězení
Vězení