Historikové kritizují zákon o třetím odboji, pravice jej hájí

Praha - Za „krajně nedomyšlený“ považují historikové nejnovějších dějin senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji. Ve svém oficiálním stanovisku tvrdí, že ve stávající podobě zákon budí dojem „moralistní hry“, proto pochybují o jeho účelu. Stanovisko, které dosud podepsaly víc než čtyři desítky historiků z ústavů Akademie věd, několika univerzit a dalších vědeckých pracovišť zašlou zákonodárcům. Vláda návrh podporuje, pouze z něj doporučila odstranit některé nejasnosti, které by mohly ztížit vydávání osvědčení odbojářům. Levicoví zákonodárci označili předlohu za pokus o politický výklad dějin.

Tvůrci zákona v čele s bývalým místopředsedou horní komory Jiřím Liškou (ODS) podobnými námitkám, s nimiž nyní přišli historici, čelili během jeho tříleté přípravy. Liška zdůraznil, že zákon byl zamýšlen jako morální ocenění těch, kteří se s nasazením života i majetku aktivně za komunismu zasadili o hodnoty svobody a demokracie. O normu jako morální satisfakci usiluje Konfederace politických vězňů, podobný zákon byl přijat na Slovensku.

Senátní předloha zákona:

0Bojovníci proti komunismu by měli mít podle míry svého zapojení nárok na osvědčení účastníka protikomunistického odboje nebo odporu. Osvědčení má vydávat ministerstvo obrany na základě kladného stanoviska Ústavu pro studium totalitních režimů. Účastníci třetího odboje by tak mohli získat postavení válečných veteránů, přestože nebojovali jako vojáci.

Historici kritizují především byrokratické rozdělování odpůrců komunismu na „odbojáře“ a pouhé „účastníky odporu“. Takové rozlišování je podle historiků krajně mechanické, což může vést k různým nespravedlnostem a absurditám. Některá kritéria pro přiznání osvědčení jsou fakticky neověřitelná vzhledem k nepřístupnosti některých archivů. Podle historiků hrozí, že kvůli mlhavým a sporným kritériím nebudou rozhodovat skutečné zásluhy, ale libovůle zmocněných státních úředníků, které zákon staví do role „morálních soudců“.

Liška k tomu uvedl, že vzhledem ke 40 letům komunismu bylo třeba rozlišit bojovníky s komunismem podle míry volby prostředků a podstupovaného rizika, jímž byl v případě odbojářů trest smrti nebo dlouholetý žalář. „Rozlišení je nutné i proto, že návrh zákona přiznává účastníkům odboje statut válečného veterána,“ uvedl Liška.

Ocenění bude vesměs symbolické

Signatáři stanoviska se také podivovali nad tím, že zákon počítá pro většinu oceněných jen se symbolickým uznáním, ale ne se skutečnou sociální pomocí. Podle historiků není možné ani v době krize odtrhovat společenskou rehabilitaci hrdinů protikomunistického odboje od jejích finančního zabezpečení. Navrhovaný zákon tato kritéria nenaplňuje, proto je otázkou, zda má jeho přijetí smysl.

Autoři zákona ale poukazovali na to, že odškodnění bylo možné získat podle dřívějších norem a nějaké další by bylo v Parlamentu neprosaditelné. Vzhledem k pokročilému věku bojovníků s komunismem by podle Lišky za pár let nebylo koho oceňovat, pokud by zákon kvůli sporům historiků nebyl přijat. „Bude to spravedlivé, bude to objektivní, nebudeme se míchat do práce historiků, když to necháme být. A historici to možná někdy nějakým způsobem zhodnotí,“ uvedl Liška.


Mezi signatáři je například zakladatel Ústavu pro soudobé dějiny AV Vilém Prečan a nynější ředitel ústavu Oldřich Tůma, šéf Centra orální historie a prezident Mezinárodní asociace orální historie Miroslav Vaněk a děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík.