Usmrcení zloděje je vražda, nikoliv zabití

Brno - Bránit svůj majetek a přitom usmrtit zloděje znamená podle Nejvyššího soudu vraždit, ne zabít. A za vraždu je trest samozřejmě vyšší. Názor, který dnes zazněl u Nejvyššího soudu v Brně, je teď závazný pro všechny soudy v Česku. Soud konkrétně stanovil, že prostá krádež majetku, i když jde o zavrženíhodný skutek, není podnětem k takzvanému silnému rozrušení. Právě silné rozrušení je jednou z podmínek pro to, aby bylo usmrcení člověka považováno za zabití, a nikoli za vraždu.

„K tomu, aby se mohlo jednat o stav silného rozrušení pachatele trestného činu zabití, musí být nějaký mimořádně intenzivní podnět, který by jej mohl vyvolat. Takovým podnětem pak zásadně není krádež majetku pachatele,“ stojí ve stanovisku soudu. Silné rozrušení pachatele v době činu může být vyvoláno například strachem, úlekem nebo zmatkem. Člověk v takovém stavu sice zůstává příčetný, ale přesto jedná a reaguje jinak než za normálních okolností.

„Nejedná se o pouhé silnější emoce, ale o emotivní prožitky vystupňované, které sice nutně neovlivňují příčetnost, ale vedou ke značnému zúžení vědomí pachatele a k oslabení jeho zábran,“ stojí ve stanovisku.

Video Rozhovor s Karlem Netíkem a Stanislavem Rizmanem
video

Rozhovor s Karlem Netíkem a Stanislavem Rizmanem

Reakce na stanovisko Nejvyššího soudu:

Advokát Jaroslav Ortman: „Myslím, že to musí soud posuzovat ad hoc, případ od případu, není možné generálně říct, že to vždycky bude vražda, to prostě možné není, o tom jsem přesvědčen.“

Psycholog Slavomír Hubálek: „Emoční pohnutí je věc tak relativní, že na to pravděpodobně není možno nasadit nějaké jednoznačné právní hledisko.“

Užije-li zloděj násilí, situace se mění

Typicky jde o pachatele násilných činů v situaci, kdy se báli o život svůj nebo svých blízkých. Jejich čin pak soudy mohou někdy hodnotit jako zabití, a nikoliv jako vraždu. Na okrádané či okradené se to však podle Nejvyššího soudu nevztahuje. Nynější stanovisko se ale netýká loupeží, při nichž útočník používá násilí či výhružky.

Nejvyšší soud vydává sjednocující stanoviska v okamžiku, kdy české soudy v obdobných případech nerozhodují jednotně. Podnětem k novému stanovisku byl případ Karla Bašty, jenž předloni v Ivančicích na Brněnsku použil zbraň proti skupince mladých lidí, z nichž někteří se vloupali do jeho sběrny surovin. Mladou ženu tehdy výstřel z brokovnice připravil o zrak.

Krajský soud v Brně nejprve Baštu potrestal za pokus o vraždu šesti roky vězení. Vrchní soud poté rozsudek překvalifikoval na pokus o zabití a muži uložil trest tři roky vězení s podmíněným odkladem na pět let. Nejvyšší soud ale vyhověl dovolání obžaloby a případ do Olomouce vrátil k novému projednání. Při novém projednávání pak Bašta znovu odešel od vrchního soudu s šestiletým trestem za pokus o vraždu.