V Černobylu jsem se bál jíst, říká fotograf Vašků

Praha – V Černobylu, jako by se zastavil čas. Na balkónech sem tam ještě visí prádlo a na člověka dýchne atmosféra jako těsně po výbuchu. Tak popisuje město Pripjať, sousedící s jadernou elektrárnou Černobyl, fotograf Václav Vašků. „Nejvíc mě zasáhla mateřská školka,“ ukazuje na fotku zaprášené panenky. „Hodně lidí mi řeklo, že jsem tam tu masku položil sám. Fakt ne. Ten prach je autentický. Starý dvacet let,“ říká. Fotograf, někdejší mluvčí Greenpeace a odpůrce jaderné energetiky, strávil minulý rok v černobylské oblasti celkem dva měsíce. V ambitu kláštera na Jungmannově náměstí v Praze je až do 6. května výstava jeho fotografií.

Vašků popisuje, jak měly děti tři dny před havárií cvičení pro případ jaderného ohrožení. Ne z důvodu havárie, ale pro případ atomové války s imperialisty. „Na zdech visí dodnes nástěnky s radami, jak používat masku, jak vyprášit prádlo od radioaktivity, jak měřit radioaktivitu dozimetrem,“ říká. Třicetikilometrová „zakázaná“ zóna, odkud byli všichni lidé evakuováni, kolem černobylské elektrárny, je dodnes téměř liduprázdná. „Stále zde žijí tři stovky většinou starých lidí, kteří se sem ilegálně vraceli. Nevydrželi stesk po své domovině,“ podotkl Václav Vašků.

Hodně lidí zde pije, tvrdí fotograf

Václav Vašků

0V prvních letech po havárii mnoho viditelných důsledků nebylo. Je to asi jako s kouřením, následky se neprojeví hned. V poslední době se i mladí lidé na Ukrajině dozvídajhí mnoho podrobností o Černobylu, objevuje se zde i úcta k jeho hrdinům.

Dle Vašků zde žijí lidé tradičním způsobem, stejně jako u nás na venkově v 19. století. Žijí skromně a chudě, dostávají v přepočtu asi tisíc korun – takzvaný černobylský důchod. Hodně lidí zde pije, myšlenky na radioaktivitu ale vytěsňují. „Zejména u starých lidí asi rozumím, proč se vrátili domů. Mají větší vazby k rodné půdě, než máme třeba my. Ti lidé byli po tragédii násilně vytrženi ze svých domovů. Přestěhovali se a umírali steskem. Ani se nedá odlišit, kdo umřel ze zdravotních důvodů způsobených Černobylem, a kdo umřel jen steskem,“ myslí si fotograf.

Václav Vašků říká, že místní lidé většinou pokládají černobylskou tragédii za zlom a skutečnou příčinu rozpadu SSSR. „Do té doby straně věřili, teprve potom jim došlo, že byli obelhaní. Vnímali to hořce, Moskva je obětovala. Nemohli pochopit, proč se to utajovalo, proč jim neposkytli péči a informace,“ dodal.


Václav Vašků pracoval jako mluvčí Greenpeace, skončil ale před dvěma lety. Chtěl se především vrátit k fotografii. O atomovou energii se zajímá dlouhodobě, je jejím odpůrcem. V černobylské oblasti byl třikrát. Společnou reportáž mu navrhla jeho známá, kanadská novinářka. Problémem byly finance, Václav do své cesty vložil úspory a ještě si napůjčoval. V ambitu kláštera na Jungmannově náměstí v Praze je až do 6. května výstava fotografií Modlitba za Černobyl. Kromě fotografií Václava Vašků jsou zde vystaveny práce Martina Wágnera a nestora dokumentární fotografie Antonína Kratochvíla.

Fotografie Václava Vašků
Fotografie Václava Vašků
Více fotek
  • Fotografie Václava Vašků autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2497/249624.jpg
  • Václav Vašků autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2497/249665.jpg
  • Fotografie Václava Vašků autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2497/249629.jpg
  • Fotografie Václava Vašků autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2497/249626.jpg
  • Fotografie Václava Vašků autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2497/249627.jpg