Bohemia stála na počátku české paroplavby

Praha – „Plnou parou vpřed!“ mohlo v Českých zemích poprvé zaznít 1. května 1841. Tehdy byla na Vltavu spuštěna první paroloď, která předznamenala postupný útlum tradičního vorařství na českých řekách. Potenciálu především Vltavy a Labe si v první polovině povšiml anglický podnikatel John Andrews. V roce 1839 získal císařské privilegium k provozování paroplavby na těchto řekách a po dvou letech spustil na Vltavu parník Bohemia konstrukce Josepha Johna Rustona.

Andrews s Rustonem spolupracovali už dříve – od roku 1829 John Andrews úspěšně podnikal v dunajské paroplavbě, konstruktér J. J. Ruston pro něj začal pracovat v roce 1832, kdy zakoupil strojírnu v Praze a začal vyrábět mimo jiné lodě. Právě v Praze se Andrews následně pokusil založit paroplavební akciovou společnost, neuspěl však – česká veřejnost parníky neznala a podnikatelé neměli důvěru v novinku konkurující zavedeným vorům. Andrews nakonec zaplatil konstrukci Bohemie sám a obrátil se na spolehlivého Rustona. Stavba prvního českého parníku začala v karlínské loděnici v roce 1840, na vodu byl spuštěn 1. května 1841 v 15:30. O dva týdny později vyrazil na zkušební plavbu od libeňského jezu k Rohanskému ostrovu. Tentokrát už Andrewsův podnik přitáhl značnou pozornost, zkušební plavbu sledovali novináři i mnozí veřejní představitelé. O necelý týden později podnikla Bohemia svoji panenskou cestu z Prahy do Drážďan se zastavením v Obříství. Cesta trvala čtyři dny, z české metropole odplula paroloď 23. května, v saském hlavním městě zakotvila 26. května 1841.

V Drážďanech vzbudila Bohemia značný rozruch. Kromě nového způsobu dopravy do Čech (dosud byli jedinou možností koně, železnice byla z Prahy do Drážďan přivedena o deset let později) zaujal fakt, že se parník do saské metropole vůbec dostal. Německé parníky měly totiž větší ponor a pro nízký stav vody nemohly v ony dny vůbec vyplout.

Ilustrační foto
Ilustrační foto

S mělkou řekou ale měla potíže i Bohemia při cestách po Vltavě. Nakonec se Andrews s Rustonem rozhodli, že parník nebude jezidt do Prahy, ale bude končit v Obříství, odkud Pražané dojedou domů bryčkou nebo dostavníkem. Podniku to příliš neuškodilo, paroplavba byla velmi populární. K pohodlí cestující sloužil i zámek v Obříství, kde Andrews pronajal jedno patro a zřídil zde 22 lůžkových pokojů a restauraci. Loď totiž odjížděla do Drážďan dvakrát týdně v sedm hodin ráno. Cesta byla už mnohem kratší než při první plavbě – po proudu trvala 12 hodin, zpět z Drážďan do Obříství 17 hodin. Po pěti letech provozu začal oblíbenou trasu zdolávat i druhý parník Germania. V roce 1848 koupila paroplavební společnost ještě starší německý parník Saxonia, pro cesty po Vltavě a Labi ale byl překřtěn podle slavné americké fregaty Constitution. Se třemi parníky už bylo možné zahájit každodenní provoz na trase Obříství–Drážďany.

Pražský parník Vltava odplouvá do Drážďan
Pražský parník Vltava odplouvá do Drážďan

U nákupu třetího parníku ovšem už nebyl John Andrews. V roce 1847 zemřel, novým majitelem podniku se ovšem stal J. J. Ruston, který se oženil s vdovou po Andrewsovi. Po čtyřech letech ale tváří v tvář nově otevřené železniční konkurenci došel k názoru, že paroplavební podnikání už nemá smysl a všechny tři lodi prodal Saské paroplavební společnosti. Stáhl se do své karlínské strojírny, která se nadále zabývala i lodní konstrukcí.

Zájem o ně se opět objevil v roce 1865. Tehdy se následnicí Andrewsovy a Rustonovy paroplavební firmy stala Česká akciová společnost pro paroplavbu na Vltavě (od roku 1915 Pražská paroplavební společnost). Čeští podnikatelé už se parníků nebáli a tentokrát je poslali opačným směrem než Andrews – na jih do Štěchovic, kam železnice nikdy nevedla. První parník nové společnosti nazvaný Praha i další lodi si oblíbili výletníci, kteří zaplavili okolí Štěchovic – městečko ročně navštívilo přes milion lidí. Úpadek nastal až ve 30. letech 20. století, když republiku zasáhla hospodářská krize. V roce 1936 odkoupil Pražskou paroplavební společnost stát a začlenil ji do Československé plavební společnosti labské, později labsko-oderské. V době komunistického režimu byla pražská paroplavba načas začleněna do Dopravních podniků hlavního města Prahy. Od roku 1992 je Pražská paroplavební společnost znovu soukromým podnikem.