Encyklopedie sleduje osudy českých vědců v emigraci

Praha - Na pultech českých knihkupectví se objeví nová encyklopedie s názvem Sto českých vědců v exilu. Ukazuje portréty významných českých vědců, kteří před režimem utekli do zahraničí a po revoluci se někteří opět vrátili. Nejsilnější motivací pro většinu z nich byla svoboda bádání, jak pro Českou televizi potvrdili editoři knihy Soňa Štrbánová a Antonín Kostlán z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Podle nich se nejvíce vědců uchýlilo do exilu právě z technických oborů, kterým v socialistickém Československu chyběla dostupnost nejnovějších světových poznatků. Křest knihy se uskuteční právě dnes v Národním technickém muzeu v Praze ve dnech konání mezinárodní konference těch, kteří se zajímají o problematiku vědců v exilu.

Podle Kostlána v Československu můžeme vystopovat tři období, v nichž docházelo k odlivu mozků ze země. „První bylo za druhé světové války, druhé bylo hned po únoru 1948,(…) a poté po 21. srpnu 1968,“ upřesnil a dodal, že právě poslední vlna s sebou vzala na dva tisíce vědců špičkového formátu.

Historička Soňa Štrbánová k vydání knihy:

„Domnívám se, že je to velký dluh, který mají historici vůči rozvoji vědy. Je nutné si uvědomit, že česká věda a kultura byla tímto exodem vědců nesmírně ochuzena a my na to už pomalu začínáme zapomínat.“

Video Rozhovor se Soňou Štrbáňovou a Antonínem Kostlánem
video

Rozhovor se Soňou Štrbáňovou a Antonínem Kostlánem

Za totality byly podmínky pro práci vědců velice omezené. „Nebyla možnost cestovat do zahraničí a dovážet kvalitní přístroje,“ potvrzuje Štrbánová. Chyběla také dostupnost nejnovějších zahraničních časopisů s aktuálními poznatky ze světa vědy. Nejsilnější motivací pro většinu z nich byla nicméně svoboda bádání. „Bádání bylo omezeno nejen tzv. státním plánem, ale také celkovou atmosférou totality,“ potvrzuje historička. Věda je totiž podle ní ta kategorie, která potřebuje pro svůj rozvoj svobodu a demokracii.

Pouze pětina odešlých vědců byla z humanitních oborů

„Nadprůměrně můžeme sledovat emigraci v chemických oborech,“ podotýká Kostlán. Hned za nimi se odebralo i mnoho fyziků, ekonomů či imunologů, kteří v zahraničí pro svou činnost našli mnohem lepší uplatnění. Jejich cílovou destinací se staly Spojené státy a Kanada stejně jako západní Evropa. Takový masový odchod byl podle Štrbánové velkou ranou rozvoji naší vědy, která se dodnes zcela nezacelila. Celá řada vědců nicméně po revoluci začala působit paralelně jak na svém novém působišti, tak v České republice.

Sto českých vědců v exilu

Encyklopedie přináší zasvěcené medailony věnované stovce významných vědců ze všech vědních oborů (matematiky, fyzikálních a technických oborů, chemie a vědy o životě, společenských věd a humanitních oborů). Jde vesměs o někdejší pracovníky českých ústavů Československé akademie věd (existovala 1952 – 1992), kteří později odešli do exilu a pokračovali ve své odborné práci na významných zahraničních pracovištích.

Vědec
Vědec