Železná Ruda – Železniční trať, která šplhá od Klatov na šumavské vrchy, a potom zase klesá k Regenu, je jedna z nejstrmějších v Česku, je na ní jeden z nejdelších tunelů a má dost možná nejunikátnější nádraží. Středem stanice i nádražní budovy prochází státní hranice. Osud trati i samotného nádraží navíc poznamenalo několik velkých historických ran, v 80. letech minulého století dokonce hrozilo, že se na nádraží už žádný vlak nepodívá. Z české strany byla hranice zadrátovaná a vlaky jezdily pouze do zastávky ve městě Železná Ruda, z německé strany jezdil až na konečnou stanici jenom málokdo, takže spolkové dráhy uvažovaly o zastavení provozu. Revoluce v Československu ale vše změnila a 2. června 1991 začaly vlaky jezdit z železnorudského nádraží oběma směry.
Železnorudské nádraží ztělesnilo pád železné opony
Pohraniční nádraží, které dnes nese název Železná Ruda - Alžbětín/Bayerisch Eisenstein, vzniklo v roce 1877 v místě, kde se stýkaly trati společností Plzeňsko-březenské dráhy a Bavorské východní dráhy. Česká trať z Plzně do Železné Rudy nevznikla zcela dobrovolně. Plzeňsko-březenská dráha toužila především po komerčně zajímavém spojení západočeské metropole se severočeskou uhelnou oblastí, součástí koncese na její stavbu ale byla povinnost postavit také dráhu z Plzně na jih. Její stavba nakonec přivedla společnost do hospodářských problémů, ze kterých se už nevzpamatovala.
Železnorudský hraniční přechod měl zpočátku význam především pro nákladní dopravu, dálkové osobní vlaky tudy nejezdily, protože neměly kam. V Plattlingu sice bylo možné najet na mnichovskou trať a spojit tak třeba Prahu s Mnichovem, ale k tomu už dávno sloužila trať přes Domažlice.
Už v roce 1884 byla dráha zestátněna, zatímco původní soukromý provozovatel se potácel na pokraji existence. Ve státních rukou poté už zůstala – a prožila kritické období.
Po roce 1945 umlkala železniční doprava mezi Českem a Německem. Přispěl k tomu vznik „železné opony“, která teď procházela středem konečné stanice. Vzhledem k tomu a k relativně malému významu přeshraniční dopravy byly po roce 1951 – slavném úniku „vlaku svobody“ přes Aš – ukončeny všechny osobní vlaky na jednokolejné zastávce Železná Ruda město (mohly sem tedy jezdit pouze motorové vozy) a postupně byla tlumena i nákladní doprava. Nakonec byl provoz v příhraničním úseku ze Zwieselu do Bavorské Rudy zcela zastaven. Česká část železnorudského nádraží vypadala jako konec světa. Zatímco německá polovina zůstala v provozu, na hraniční čáře byly nataženy dráty a za nimi zarůstaly rezivějící koleje trávou a stromy.
Protože obyvatelé Bavorské Rudy nebyli na pochybné polorozpadlé nádraží zvědaví a vlakem do vnitrozemí příliš nejezdili, začaly Německé spolkové dráhy připravovat zrušení dopravy i ve svém příhraničním úseku, ke kterému mělo dojít 1. června 1991 s koncem jízdního řádu 1990/1991. Nestalo se. Železná opona zmizela a Československo s Německem se dohodly na obnovení provozu přes Železnou Rudu.
První vlak přes německo-českou hranici přejel 2. června 1991. Na slavnostní znovuotevření přechodu dorazil i spolkový kancléř Helmut Kohl a český premiér Petr Pithart.
Příliš slavná ale současnost železničního hraničního přechodu není. Do pohraničního nádraží jezdí několik rychlíků a spěšných vlaků z Prahy a Plzně a osobní vlaky z Klatov, žádný ale nepokračuje dále. Z Plattlingu do Železné Rudy jezdí výhradně regionální vlaky tvořené motorovými jednotkami. Tři páry vlaků denně jedou z Německa až do Špičáku, tvoří tak jediné přeshraniční spoje.
Přes hranice nepřejede ani zvláštní vlak vedený parní lokomotivou, který připomene dvacet let od obnovení provozu mezi zastávkou Železná Ruda - město a železnorudským nádražím. Vyjede v sobotu v 10:35 z Plzně, do Železné Rudy - Alžbětína dorazí zhruba za dvě hodiny. Na zpáteční cestu se vydá v 18:20. V průběhu dne se dvakrát vydá z Železné Rudy do Špičáku a zpět.