Při záchraně novorozenců rozhoduje etika, ne peníze

Praha – Etická komise ministerstva zdravotnictví prohlásila, že zachraňovat nedonošené děti i před čtyřiadvacátým týdnem se za určitých okolností má. Posunula tím nynější hranici o dva týdny. Z dětí narozených v Česku do čtyřiadvacátého týdne přežije zhruba polovina. Podle předsedy Společnosti lékařské etiky Jana Payna vyplývá posun z vnitřního směřování neonatologie, kdy je možné zachránit stále mladší novorozence. K výroku podle něj komisi podnítila snaha ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) omezit zachraňování nedonošených dětí.

„Podnětem k diskusi bylo vyhlášení ministra, že není potřeba tyto děti zachraňovat a byly za tím trošku i ty finanční důvody, což pobouřilo neonatology a zejména etiky,“ prohlásil ve Studiu ČT Jan Payne. Dodal, že toto období lidského života je velmi „prekérní“, protože lze jen těžko něco přesně stanovit. „Například už je problém jen se stanovením stáří plodu…, jenže se to počítá od poslední menstruace, nikoli od početí,“ vysvětluje Jan Payne.

Předseda Společnosti lékařské etiky Jan Payne:

„Jeden ze závěrů je, že jde o velmi konkrétní přístup, tedy každé jednotlivé dítě vyžaduje individuální přístup… Po 25. týdnu je to jednoznačné ano, před 22. týdnem je to vlastně jednoznačné ne, byť mohou být výjimky. A v tomto rozmezí je to naprosto individuální a vyžaduje to od lékařů učit se myslet konkrétně. My to známe třeba i jinde v medicíně, takzvaná personalizovaná medicína.“

Podle jeho slov pak v případech takto brzy narozených dětí přichází celá řada dalších nejistot. Důležitou roli hraje prognóza, která staví před lékařské posouzení dilema, kdy třeba dítě může velmi trpět, a pak po několika dnech stejně umřít, nebo se může narodit s těžkým postižením, takže kvalita života bude velmi narušena. „Teď vzniká etická otázka, co je kvalita života, která je pro člověka ještě přijatelná. A to nemá odpověď,“ zdůrazňuje etik.

Za další klíčovou nejistotu označil Payne kompetentnost rozhodování o tom, zda zahájit intenzivní péči u novorozence, nebo ne. Rozhodně podle jeho slov nepřipadá v úvahu, aby to byli pouze lékaři, ale zároveň to nemohou být pouze rodiče. Po neočekávaném porodu se snižuje kompetentnost uvážlivého rozhodnutí ženy, protože se v jejím organismu odehrávají rozsáhlé hormonální změny. Finanční stránka rozhodování by podle etika měla ustoupit do pozadí „z toho důvodu, že částky vynakládané na péči o novorozence jsou vzhledem k celkovému rozpočtu pro všechny novorozence relativně nízké.“