Političtí vězni vládní koalici chválili i kritizovali

Praha – Na pražském Žofíně se sešli členové Konfederace politických vězňů. Letošním mottem jejich celostátního setkání je Masarykův slavný výrok „politika je praktická etika“. S projevem vystoupila předsedkyně Naděžda Kavalírová, první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, pražský arcibiskup Dominik Duka a zdravici poslal i prezident Václav Klaus.

Prezident Klaus v dopise vyjádřil svůj obdiv ke členům konfederace, podle Klause nejsou svoboda a demokracie samozřejmostí a je nutno o ně pečovat. Uvedl, že někdy se na minulost zapomíná. Proto si váží obětí a odvahy politických vězňů a také vytrvalosti, s níž společnosti připomínají komunistickou éru. První místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) řekl, že má-li demokracie nedostatky, je nutné je překonávat, nikoli ale překonávat demokracii jako takovou.

Konfederace poděkovala koaličním politikům za podporu návrhu zákona o protikomunistickém odboji. Místopředseda konfederace Leo Žídek však současně zdůraznil, že by konfederace uvítala, kdyby se i na dalších tématech koalice dokázala shodnout. „Při loňském setkání na Žofíně jsme stáli na počátku uskutečňování nutných nezbytných reforem. Dnes prožíváme koaliční krizi. Dovolte nám, politickým vězňům, občanům a voličům, abychom vás mohli nabádat k rozumné spolupráci,“ uvedl Žídek. Podle něj by bylo třeba, aby politici uzráli a peníze pro ně nebyly cílem, ale prostředkem.     

Návrh zákona zatím čeká na schválení v Parlamentu, pokud by prošel, tak by měli účastníci odboje dostat peněžité ocenění 100 tisíc korun, pozůstalí manželé a manželky pak polovinu této částky. V případě, že by měli odbojáři důchod nižší než průměrný, bude jim dorovnán na průměrný. Pokud zákon schválí Senát a podepíše prezident, začne platit symbolicky 17. listopadu.   


Celostátní konference politických vězňů se snaží nejen udržovat komunikaci mezi jednotlivými členy, ale také připomínat oběti komunismu a mladé generace seznamovat s totalitními režimy. Konfederace sdružuje politické vězně komunistického režimu i lidi, kteří byli nuceni z politických důvodů emigrovat a získali azyl v zahraničí. Z původních 450 tisíc jich dnes žije necelých osm tisíc.