Praha – Na železnici se rozhořel spor o stavbu protihlukových stěn. Ochrana před projíždějícími vlaky je totiž v některých případech nadstandard, který nepožadují ani lidé s tratí pod okny. Správa železniční a dopraví cesty (SŽDC) proto tvrdí, že by ušetřila během tří let až miliardu korun, pokud by došlo ke změně zákona o ochraně před hlukem, který stavbu bariér striktně nařizuje. Schválení novely, která toto umožňovala, ovšem odborníci nakonec odložili.
Protihlukové stěny se často staví zbytečně, dráha žádá změnu
Příkladem může být rodina Brzákových z Úval u Prahy, která za žádnou cenu nechtěla před domem betonový val. Železniční stavbaři ale podle platných zákonů neměli jinou možnost než na pětimetrové stěně trvat. Tento případ nakonec rozřešila nová studie EIA o vlivu na životní prostředí, která dala za pravdu stěžující si rodině. V jiných případech to ale podobně jednoznačné není.
„V řadě případů se setkáváme s protesty obyvatel a s peticemi, že nechtějí protihlukové stěny. My jako investor s tím ale nic nezmůžeme, musíme dodržovat platnou legislativu,“ vysvětluje mluvčí správců kolejí Pavel Halla a doplňuje: „Dochází pak k paradoxu, kdy bychom ty investiční prostředky mnohem raději investovali do rozvoje a udržování infrastruktury než do protihlukových opatření. Jenže současná legislativa v této oblasti je tak striktní, že ani neumožňuje případ od případu možnost posouzení výjimky.“
Na Západě jsou limity doporučené, nikoli striktní
Hlavní hygienik Michael Vít upozorňuje na rozdíl mezi českou a evropskou hlukovou legislativou: „V klasických členských státech jsou všechny hlukové limity brány jako limity doporučené, nikoliv striktně dané a vyžadované, jako je tomu v Česku. Pak záleží na vyjednávání mezi samosprávou a tím, kdo hluk způsobuje, na jakých konkrétních limitech se v dané lokalitě domluví.“ Podle Víta by se ČR chtěla v budoucnu evropské legislativě přiblížit.
Jen od posledního zpřísnění protihlukových zákonů v Česku vyrostlo 212 kilometrů nových protihlukových stěn u železničních tratí. Většinou se jedná o valy, vysoké dva a půl až tři a půl metru. Ročně tak průměrně vyrůstají desítky dalších nových kilometrů – při jakékoliv modernizaci kolejí totiž má jejich správce povinnost měřit stávající hluk a ještě před započetím železničních stavebních prací ochránit okolí nejčastěji právě betonovým valem.
Stavět se musí i kvůli jednomu decibelu nad limitem
„I překročení o jeden decibel proti normě nás už nutí stavět. Navíc pokud to třeba ani pak nepomůže, tak ještě investujeme do soukromého majetku v podobě individuálních protihlukových opatření, jako jsou třeba výměny oken za zvukově těsná a podobně,“ stěžuje si Pavel Halla.
Řešením měla být podle správců kolejí už před rokem připravovaná novela zákona, která by byla pro ně benevolentnější; stěny podle ní měly vyrůstat jen tam, kde je opravdu velký hluk, limity by se zvýšily. Práce na materiálu se ale zastavily, a SŽDC tak staví dál podle staré platné normy. „Měli jsme spočítáno, že v následujících třech letech bychom ušetřili přibližně jednu miliardu korun,“ uvádí mluvčí SŽDC.
Reportáž Luboše Rosího (zdroj: ČT24)
Věcí se bude zabývat vláda
Podle hlavního hygienika Michaela Víta by problém mohlo vyřešit nové nařízení vlády, ve kterém by bylo jasně stanoveno, že rekonstrukce drážních těles se nebude považovat za novou stavbu. V tom případě se pak na ni nebudou vztahovat ty nejpřísnější limity. Správce železnic by ale každopádně musel dokázat snížit o určité množství hlukovou zátěž. „Mluvil jsem o tom s kolegy z ministerstva dopravy i ze SŽDC a toto nařízení vlády by mělo být v několika týden projednáváno na vládě. Pro rekonstruované části železnic to bude určitě znamenat úlevu,“ doplnil hlavní hygienik.