Ošetřovatel Marek Ždánský: Pro přesun Moji nastal správný čas

Praha – Už zanedlouho čeká gorilu Moju náročný přesun z pražské zoologické zahrady do španělského přírodního parku Cabárceno. Moja je prvním mládětem odchovaným v pražské zoo, narodila se 13. prosince 2004. Teď už je ale ve věku, kdy hrozí spáření s otcem Richardem, proto je přesun do jiné zahrady nutný. „Pokud by žila ve volné přírodě, tak už by si začala hledat novou skupinu. Já si myslím, že teď nadešel ten správný čas a že to vycítila i zahrada,“ uvedl v pořadu Před půlnocí bývalý ošetřovatel Moji Marek Ždánský.

Gorilí skupina je u návštěvníků pražské zoo velice oblíbená. Dohromady se dala v roce 2003, když byla po ničivých povodních dokončena rekonstrukce jejich pavilonu. Ze Dvora Králové se vrátily samice Kijivu a Kamba a z Anglie dorazil samec Richard. A mezi Kijivu a Richardem to poměrně rychle zajiskřilo. „V počátcích, když jsme viděli, že Richard Kijivu páří, tak jsme chodili do lékárny kupovat těhotenské testy na moč a vždycky jsme čekali, jestli se zbarví,“ vzpomíná s úsměvem Marek Ždánský. 

Když pak jednoho dne test ukázal, že je Kijivu v jiném stavu, tak prý v zahradě zavládla obrovská euforie a nadšení: „Kijivu jsme neustále sledovali, ale na nic jsme ji nepřipravovali. Nečekali jsme ani nějaké velké problémy, protože pocházela ze skupiny, kterou odchovala vlastní matka,“ vysvětluje bývalý ošetřovatel. Dobu březosti chovatelé orientačně vypočítali od posledního páření, což vychází podobně jako u lidí zhruba na osm měsíců. 

Po narození měli nejdříve ošetřovatelé trochu strach, protože Kijivu stále koukala pupeční šňůra, na kterou občas dupla, ale po chvíli ji překousla. Také další důležitou zkoušku Kijivu zvládla bez potíží, už za 24 hodin totiž Moja pila mateřské mléko. Ždánský vzpomíná, jak ošetřovatele nesmírně překvapilo, když jim Kijivu hned další den po narození přinesla mládě ukázat až ke kleci, přes kterou dostávala jídlo: „My jsme byli úplně v šoku, protože to najednou zjistíte, že to zvíře má k vám takovou důvěru, což gorily většinou nedávají najevo, a teď se vám hrdě přijde pochlubit.“ 

Stresující období by mohlo zahnat narození nového mláděte

Moju i celou gorilí skupinu v pražské zoo teď ovšem čeká těžké období. Moja musí abolvovat náročný transport do Španělska a také gorily v Praze budou z jejího odchodu vystresované, budou ji neustále volat a hledat a koukat, jestli se ráno nevrátí zpátky. Přesun je ale podle Ždánského nutný: „Naším cílem od počátku bylo, aby Moja odešla do jiné zahrady, tam zabřezla a spokojeně vychovávala mládě. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby to bylo v České republice, ale u nás v současné době není žádné odpovídající chovné zařízení.“ 

Náročné období po odchodu Moji musí skupina co nejrychleji překonat, pomoci by jim v tom mohl i očekávaný potomek samice Bikiry, která by měla porodit někdy na konci roku. Chovatelé proto chtějí odvézt Moju s dostatečným předstihem.  

Gorila Moja
Zdroj: Zoo Praha
Autor: Tomáš Adamec

Park Cabárceno vznikl před zhruba 20 lety a leží na severu Španělska. „Zoologickou zahradu v Cabárcenu vybral koordinátor Evropského záchovného programu pro chov goril nížinných, jak jsem se sám přesvědčil, vybral ji dobře,“ poznamenal ředitel pražské zoo Miroslav Bobek. Podle chovatelů je park velmi příhodný díky klimatickým podmínkám i velikosti výběhu. V současné době v něm žije skupina tří goril, a to pětadvacetiletý samec Niky, který pochází z Afriky a je geneticky mimořádně cenný, dále třicetiletá samice Nadia a pětiletá samička Chelewa. 

Moju ovšem ve Španělsku nečeká lehká úloha: „Neočekávám, že přijde do Cabárcena a s tamními zvířaty si padne do oka,“ poznamenal kurátor savců Pavel Brandl. Moja prý bude muset bojovat o místo ve skupině především s mladou Chelewou. „Dá se očekávat, že ve skupině budou usilovat o stejnou pozici,“ podotkl Brandl.

Pražské gorily patří k poddruhu goril nížinných, kterých žije na světě podle odhadů asi sto tisíc. Ohroženy jsou především kácením pralesů. Pokud bude jejich přirozené prostředí ubývat stejně rychle jako dosud, tak by za 40 let gorily neměly kde žít a byly by vyhubeny, obávají se vědci.