Dokumentační středisko udrželo kontinuitu nezávislé kultury

Praha – Pětadvacet let brzy uplyne od založení jedné z významných exilových institucí bývalého Československa, Dokumentačního střediska. To za hranicemi mimo jiné vydávalo československou samizdatovou literaturu. Vznik a práci střediska na základě dochovaných dokumentů a fotografií mapuje výstava, která dnes začala v pražském Museu Kampa.

„Cítil jsem se v konfliktu s režimem a chtěl jsem dělat něco, co jsem považoval za důležité: udržet kontinuitu nezávislé české a slovenské kultury,“ řekl historik Vilém Prečan. V roce 1976, kdy odešel do německého exilu, to byla pouze idea; o deset let později za pomoci dalších osobností - například  Ivana Medka nebo Pavla Tigrida - vzniká Dokumentační středisko.

„Sloužili jsme jako archiv k bezpečnému uchování toho, co se doma před domovními prohlídkami uchránit nemohlo,“ vysvětluje Vilém Prečan, předseda správní rady Dokumentačního střediska.

Auto s tajnou schránkou

Středisko shromažďovalo, vydávalo, kopírovalo, a to samizdatové i exilové dokumenty. Distribuce se mnohdy podobá scénám ze špionážních filmů. Výborně například sloužilo auto s tajnou schránkou v kufru. „To auto se náhodou dostalo do rutinní důkladné prohlídky nařízené na hranicích. Čtyřicet minut auto prohlíželi a oni to neobjevili,“ vzpomíná Prečan.

Výstava nabízí dokumenty, které z devadesáti procent nebyly dosud zveřejněny, třeba osobní korespondenci členů disentu a exilu nebo nepublikované fotografie. Pojednává také o podpoře západních diplomatů. „V uvozovkách 'pašovali' československé nezávislé tiskoviny, literaturu a periodika na Západ, zpět vozili spousty důležitých materiálů,“ popisuje činnost odvážných ambasadorů Jitka Hanáková, vedoucí Střediska a autorka výstavy.

Veřejnost si může vystavené dokumenty i fotografie v pražském Museu Kampa prohlédnout až do šestého listopadu.

Vilém Prečan se narodil 9. ledna 1933 v Olomouci. Jako historik se zabývá především moderními českými dějinami. Podílel se například na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21. - 27. 8. 1968, za což byl komunistickým režimem pronásledován. Roku 1976 emigroval do SRN, po pádu komunismu se opět vrátil do České republiky, kde vědecky a pedagogicky působí. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. /Zdroj: Wikipedia.org/