Ponocného, který vymáhal neexistující státní dluh, eskortovali do ČR

Praha – Policejní eskorta dnes přivezla z Kostariky do ČR bývalého úředníka ministerstva financí Karla Ponocného, kterému tu soudy uložily sedm let vězení za fingované vymáhání státního dluhu. O jeho vydání rozhodovaly kostarické úřady uplynulé dva roky, extradiční žádosti českého ministerstva spravedlnosti vyhověly.

O vydání Ponocného do Česka kostarické úřady rozhodly již před časem. Muž však celé řízení prodlužoval opakovanými žádostmi o propuštění na svobodu z důvodu údajné nezákonnosti řízení a rozhodnutí o vydání, kvůli kterým byla navíc několikrát odvolána již domluvená eskorta do ČR. Muž byl v ČR v minulosti jako uprchlý odsouzen za fingované vymáhání údajně nedobytného státního dluhu ve výši 46 milionů korun z jihoamerického Peru.

Ponocný byl zadržen v září 2009 na základě zatykače Interpolu ve svém bytě na předměstí kostarického hlavního města San José. Záběry ze zatčení přinesla kostarická televize. V Kostarice žil Ponocný údajně od roku 2004. Poté, co uzavřel sňatek s místní ženou, získal i občanství.

Ponocný spolu s podnikatelem Antonem Murárikem byli v roce 2007 uznáni vinnými z podvodu a dostali po sedmi letech vězení. Kvůli aféře kolem peruánského dluhu rezignoval na funkci náměstka ministra financí Ladislav Zelinka. Ve funkci ředitele odboru mezinárodních finančních vztahů skončil i Ponocný, který pak uprchl do zahraničí. Ponocný a Murárik podle rozsudku po vzájemné dohodě zamlčeli Zelinkovi podstatné informace o skutečném stavu údajného peruánského dluhu vůči ČR.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil: "Vydání tohoto odsouzeného potvrzuje dlouhodobě dobré vztahy s Kostarikou v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, které se ministerstvu spravedlnosti daří rozvíjet i přesto, že Česko nemá s Kostarikou dvoustrannou smlouvu o vydávání či o vzájemné právní pomoci. Jakkoliv se tedy průběh vydání Karla Ponocného může jevit dlouhý, v porovnání s délkou extradic z jiných států Střední a Jižní Ameriky jde o významný úspěch."


Šestačtyřicetimilionovou pohledávku totiž nebylo třeba vymáhat, peníze ležely od 90. let na účtu v Československé obchodní bance (ČSOB). Ponocný to podle soudů věděl – dříve pracoval v ČSOB v oddělení deblokací a měl peruánský dluh na starosti. Přestože muži podle obžaloby věděli, že jihoamerický stát už České republice nic nedluží, předstírali, že jde o nedobytné pohledávky. A Murárik Zelinkovi slíbil, že se pohledávky pokusí vyřídit s pomocí svého bratra a jeho firmy v Bolívii.

Smlouva mezi bolivijskou firmou a ministerstvem financí, za které ji podepsal Zelinka, byla uzavřena v září 2001. Murárik pak podle rozsudku před Zelinkou předstíral, že bolivijská firma vyvíjí slíbené aktivity. Tvrdil mu, že vymožení celého dluhu je nereálné, že Peru by možná dalo jen nějakou symbolickou částku. V dodatku ke smlouvě z roku 2002 tak kvůli tomu byla stanovena vyšší odměna – 95 procent z vymožené částky.

O pár měsíců později dal Ponocný jako šéf ministerského odboru pokyn ČSOB, aby oněch 95 procent, zhruba 43 milionů korun, převedla na bankovní účet založený Murárikem. Murárik z účtu vybral 200 000 dolarů a zbytek peněz zmizel na kontech v zahraničí. Do státního rozpočtu putovalo jen zbylých pět procent, tedy asi 2,3 milionu korun.