Konečné řešení - Židé začali mizet kdesi na východě…

Praha – Po přepadení Sovětského svazu v červnu 1941 zahájili nacisté holocaust, nejhrůznější genocidu 20. století. Po letech vytěsňování Židů ze společenského života bylo 16. října 1941 zahájeno i v protektorátu Čechy a Morava „konečné řešení židovské otázky“ prvním transportem Židů z Prahy do Lodže. V pěti transportech bylo do 3. listopadu deportováno pět tisíc Židů, z nichž přežilo pouhých 276. Celkem bylo z českých zemí v letech 1941–1945 deportováno přes 81 tisíc Židů, z nichž se osvobození dočkalo na 10 500. Genocidní politika nacistů tak i na území protektorátu začala naplňovat Hitlerova slova z ledna 1939 o „zničení židovské rasy v Evropě“.

Situace Židů v českých zemích se začala zhoršovat již za tzv. druhé republiky, první deportace Židů směřovaly již v rámci protektorátu v říjnu 1939 do Niska nad Sanem na východě nynějšího Polska. Posláno tam bylo na 1 300 Židů z Moravské Ostravy a Frýdku-Místku a asi 700 z Vídně. Židé si v sousední vesnici Zarzecze vybudovali tábor, který byl ale na jaře 1940 zrušen, a vězni se vrátili domů. Nacistické vedení se totiž rozhodlo pro koncentraci židovského obyvatelstva ve velkých ghettech.

Kdo vydal první pokyn k deportacím, není dodnes úplně jasné. Historici se shodují na tom, že impulsem bylo přání Adolfa Hitlera. Rozhodnutí padlo 10. října na schůzce nového zastupujícího protektora Reinharda Heydricha s dalšími spolupracovníky. Tehdy se rozhodlo o deportaci části českých Židů do Lodže a Terezín byl určen jako vhodné místo pro soustředění většiny protektorátních Židů. Všichni byli zbaveni majetku, museli odevzdat klíče od bytů, byla jim odebrána státní příslušnost a do transportu si směli vzít zavazadla o váze 50 kg na osobu.

Koncentrační tábor
Koncentrační tábor
Více fotek
  • Koncentrační tábor zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2954/295366.jpg
  • Židé v Terezíně zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2954/295301.jpg
  • Koncentrační tábor zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2951/295045.jpg
  • Terezín autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2549/254872.jpg

Kromě 5 002 Židů z protektorátu přijelo v první vlně deportací do Lodže dalších asi 15 tisíc Židů z jiných zemí (na 5 000 z Vídně, 4 200 z Berlína a další z Kolína nad Rýnem, Hamburku, Düsseldorfu či Lucemburska). Lodžské ghetto bylo přeplněné a vztahy zde vypjaté. „Proti místním jsme ale na začátku byli boháči,“ uvedl Michal Solomonovič, který strávil v ghettu tři roky. Od ledna 1942 bylo přelidnění a problémy se zásobováním potravinami v Lodži řešeno deportacemi do nedalekého Chelmna, kde byli Židé vražděni za pomoci pojízdných plynových komor. V dalších letech vedla cesta i do dalších vyhlazovacích táborů.

A co Židy čekalo?

Maja Randová se doslala do lodžského ghetta ve 13 letech, spolu s matkou a starší sestrou. Dodnes vzpomíná na neustálý hlad, selekce a popravy. To všechno ale přišlo až později. Na začátku byl šok a nevraživost mezi Čechy a polskými Židy, kteří v ghettu žili už několik měsíců. "My jsme dostávali v poledne polívku. Ta polívka byla hnusná. My jsme ji ze začátku nemohli jíst, tak jsme ji vylévali. A ty polský se na to vrhali na zem. Tak jak se na nás měli dívat.


Protektorátní Židé mířili od listopadu 1941 do ghetta v Terezíně (první transport tzv. komanda výstavby tam odjel 24. listopadu 1941). Celkem terezínským ghettem prošlo asi 155 000 Židů (z toho asi 75 000 z Čech a Moravy), v Terezíně zemřelo na 35 000 vězňů a do vyhlazovacích a koncentračních táborů bylo deportováno více než 87 000 lidí, z nichž se osvobození dožilo 3 800 lidí.

Holokaust
Holokaust

Od začátku roku 1943 už byla většina protektorátních Židů v ghettech nebo koncentračních táborech. Deset tisíc lidí se transportům vyhnulo a to velmi drastickým způsobem, místo deportace si raději zvolili sebevraždu.

Video Rozhovor se Zuzanou Pavlovskou
video

Rozhovor se Zuzanou Pavlovskou

Po první vlně transportů odjelo ve druhé vlně od 8. listopadu 1941 do 6. února 1942 převážně z německých měst přes 30 transportů, zpravidla po 1 000 lidech. Jejich cílem byla ghetta v Rize, Kovně a Minsku. Ve třetí vlně deportací odjeli Židé z protektorátu, Vídně i německých měst mezi březnem a červnem 1942 do varšavského ghetta a dalších ghett v menších městech lublinské provincie.

Životní podmínky v těchto „židovských obytných čtvrtích“ přeměněných ve vězení byly stejně jako v Lodži natolik nelidské, že příchozí v nich obvykle nevydrželi vegetovat déle než tři týdny. Kdo nezemřel v ghettech, byl zavražděn v nejbližších vyhlazovacích táborech v Chelmnu, Belzeci, Treblince, Sobiboru a Osvětimi.