Dodnes dozrávají věci z totality, říká autor knihy Psychologie komunismu

Praha – Dlouhodobé účinky na psychiku člověka v komunistickém režimu, každodenní uvažování v diktatuře i to, jak se lze zpětně vyrovnat s vlastními skutky, mapuje nová kniha psychologa a politika Jindřicha Kabáta Psychologie komunismu. Podle jejího autora nelze striktně oddělit náladu nynější společnosti od té předlistopadové. „Dodnes dozrávají věci, které tady začaly v komunismu,“ tvrdí dlouholetý pedagog a ministr kultury z let 1992–1994.

K napsání knihy o účinku diktatury na lidskou psychiku autora přivedla dlouhodobá konfrontace s názory dnešních studentů. „Já jsem to nejprve učil a pak teprve jsem se rozhodl to napsat. Když máte prvotní zpětnou vazbu od studentů, je to hrozně drsná vazba. Když jim nakonec umíte vysvětlit něco, co oni absolutně nechápou, tak je to pro mě jistá forma kompenzace,“ uvedl Kabát.

Jindřich Kabát:

„Já si myslím, že tu jsou hlubší mechanismy s tím, že tady dodnes dozrávají věci, které tady začaly v komunismu.“


Právě mladé generaci chtěl Kabát prostřednictvím své knihy alespoň zprostředkovaně přiblížit účinky totalitního režimu na běžné uvažování i výchovu dětí. „Je tam problém ve vztahu k výchově, ve vztahu ke změnám, které člověk sám k sobě udělá. Žádný člověk v principu netouží dělat špatné věci, a pokud se k něčemu takovému rozhodne, tak se musí poté především umět s tím vyrovnat,“ uvedl Kabát s tím, že problém nastává při opakování.

„Ten největší problém je, že se ty pocity kupily - ve vztahu k dětem, ve vztahu k vlastní osobě lze cítit něco, co bych nepsychologicky nazval jako počínající nalomenou duši,“ dodal psycholog.

Účinek totalitního režimu se autor knihy pokusil během rozhovoru ve stručnosti vystihnout v několika větách: „Často se hovoří o tom, že člověk byl nějakým způsobem koupen. Je to ale mnohem složitější. Před pučem v roce 1948 byl ve společnosti psychologicky naprosto dokonale zpracován princip slibu. Člověk ví, že když si jde vsadit Sazku, tak je pravděpodobnost téměř nulová. Ale slib, který vám nějak polechtá fantazii a možnost úvah o tom, že by něco mohlo být lepší než dosud, je silný. Pak přijde období preventivní útoku, teroru, na který většina lidí reaguje nadprahově, tzn., že se s tím neumí vyrovnat. Posléze přijde to nejhorší - každodenní tlak. A myslím, že lidská psychika není tak silná, aby takovému nepřetržitého sčítání zoufalých každodenních problémů odolávala. Z toho nevyhnutelně vznikají komplexy a problémy.“