Šance na získání dcery z Ruska není příliš velká

Praha - Když chce Zdeněk Hromádka vidět svoji dceru, musí zažádat o vízum, čekat na schválení a pak odletět do Petrohradu. Ani pak ale nemá jistotu, že mu jeho bývalá manželka, která je ruské národnosti, kontakt s dcerou umožní. Muž má sice v ruce český rozsudek, který svěřil dítě do jeho péče, o dceru ale přesto musí s Ruskem bojovat. Otec dceru Aničku naposledy viděl 28. května. A jaká je šance, že otec získá dceru zpět do Česka? I když má v rukou už definitivní rozsudek, šance, že se Anička do Česka skutečně vrátí, prý není příliš velká. „Já osobně jsme velmi skeptický v proceduře navrácení - zkrátka proto, protože my nemáme žádný právní nástroj, kterým bychom Rusko donutili k tomu aby k navrácení došlo,“ řekl pro pořad 168 hodin Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Už přes tři roky se tak snaží o to, aby mohl vychovávat svou dnes šestiletou dceru. Ta žije s matkou Olgou v Rusku - zemi svého původu – kam ji odvezla bez vědomí otce. Zdeněk Hromádka se s matkou Aničky oženil v roce 2003. Dva roky po svatbě se manželům narodila dcera Anička. O další dva roky později už ale jeho žena požádala o rozvod. U koho bude dcera žít, tak začal řešit soud. Jenže než padlo rozhodnutí, Olga Hromádková i s dcerou odjela do Ruska. „Nečekala na soudní jednání, nikoho se neptala, prostě najednou odjela, najednou tady nebyla,“ řekl Hromádka pro pořad 168 hodin. 

Zdeněk Hromádka s matkou Aničky a s dcerou
Zdroj: ČT24

Zdeněk Hromádka měl už během soudního líčení obavy, že by žena mohla i s dcerou odjet, třikrát proto žádal soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 4, aby jí zakázala z Česka vycestovat. Ta to ale pokaždé zamítla s odůvodnění, že obavy z únosu, nejsou nijak odůvodněny. Mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 4 Michael Květ přiznal pro 168 hodin problém, že je těžké dokládat úmysl odcestovat ze země, nicméně zákon to vyžaduje. 

Soud nakonec sice předběžným rozhodnutím určil, že Anička má žít u otce v Praze, jenže matka s dítětem byla už v té době pryč. Navíc Ruská federace české rozhodnutí neakceptovala, a to i přes to, že obě země podepsaly dohodu o uznávání soudních verdiktů. Důvodem je prý ochrana ruského dítěte. 

Petr Jesenský, vicekonzul a vedoucí vízového úseku zastupitelského úřadu ČR v Rusku

„Z pohledu práva je občanskou české republiky, nicméně okamžitě po jejím příjezdu z ČR za doprovodu pouze její maminky jí bylo v rekordní době uděleno státní občanství ruské.“


Ve své snaze získat dceru zpět je Zdeněk Hromádka téměř sám. České úřady mu sice pomáhají, ale jejich možnosti jsou prý omezené. Ministerstvo spravedlnosti posílá ruským úřadům přeložené dokumenty a urguje odpovědi. České soudy mohou jen čekat, jak se ty ruské k případu postaví. 

Český otec bojuje o dceru v Rusku (zdroj: ČT24)

Zatím největší pomoc má Zdeněk Hromádka od českého ministerstva zahraničí. Rusko mu totiž odmítá vydávat víza. Povolení dostane většinou až poté, kdy se do věci vloží právě ministerstvo nebo konzulát v Rusku. Jenže otec potřebuje do Ruska jezdit operativně právě v době, kdy je potřeba a ne až tehdy, kdy Rusko vydá vízum. 

A když se všechny byrokratické potíže podaří překonat a do Ruska nakonec odjede, nemá záruku, že se s dcerou potká. Byl tam už patnáctkrát, čtyřikrát Aničku vůbec neviděl. Když mu manželka umožní s ní strávit nějaký čas, pak jen pod jejím dozorem. „ edná se o opravdu nedůstojné podmínky tím spíš, že já mám Aničku svěřenou do výchovy,“ dodává otec. 

Zdeněk Hromádka se ale nevzdává. V Česku i Rusku už kontaktoval snad všechny úřady, které mu mohou pomoci. Jeho příběh dokonce vysílala i ruská veřejnoprávní televize. 

Matka Aničky ani dětský ombudsman v Rusku pořadu 168 hodin na žádost o rozhovor neodpověděli. Naději teď ale Hromádkovi dalo samotné Rusko. Od října je totiž země signatářem Haagské úmluvy o mezinárodních únosech. Díky této smlouvě lze podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí žádat o úpravu a efektivní zajištění styku pana Hromádky s dcerou na území Ruské federace.  

Zdeněk Hromádka, otec Aničky

„Vztah, který jsme spolu budovali od narození ještě neztratila, já pevně doufám, že ho neztratí ani v dalších letech, i kdyby do ní v Rusku hustil kdokoliv cokoliv, věřím, že nezapomene na tatínka a samozřejmě s touto vírou konám a snažím se o to, aby se s mnou mohla stýkat.“

Vydáno pod