Zádušní mše připomněla oběti heydrichiády

Praha – Čtením jmen 294 československých vlastenců zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen začala dnešní zádušní mše ve zcela zaplněné katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Tři generace pozůstalých i zástupci církví, armády, válečných veteránů, Sokola či Junáka se přišli poklonit památce téměř tří stovek příbuzných a spolupracovníků členů paraskupin Anthropoid, Silver A a Out Distance, bez jejichž pomoci by nemohl být úspěšně proveden 27. května 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mši sloužil pražský arcibiskup Dominik Duka.

„Všichni víme, že Němci povraždili desetitisíce Čechoslováků. Možná o něco více než polovina z nich byla zavražděna pro své židovské vyznání nebo židovský původ. Ovšem těch 294 mauthausenských spolu s tisíci dalších jsou nikoliv pouze oběťmi, ale výjimečně statečnými lidmi, kteří se programově a dobrovolně postavili proti nacistické zvrhlosti. Obětovali pak nejen vlastní životy, ale dokonce i životy svých dětí,“ uvedl jeden z organizátorů akce Vojtěch Šustek.

Životy těch, kteří zemřeli 24. října 1942, 26. ledna 1943 a 3. února 1944 v koncentračním táboře Mauthausen, symbolicky připomnělo také 294 zapálených svící. Organizátoři zdůraznili, že mezi mrtvými byli lidé různých vyznání. Od katolických křesťanů přes české protestanty, české pravoslavné věřící, vlastence židovského vyznání až po nenáboženské humanisty.

Nacistického démona Reinharda Heydricha odstranili Jozef Gabčík s Janem Kubišem v květnu 1942. Přestože syn zabitého zastupujícího říšského protektora nedávno vzpomněl, že si Heydrich nepřál odvetu, začala okupační moc v protektorátu Čechy a Morava zatýkat a zabíjet. „Bylo vyhlášeno stanné právo a na území protektorátu byly soustředěny policejní jednotky ze Sudetské župy i z Říše. Zahájily systematické razie a prohledávání. Hledaly jakékoliv osoby, které byly jakkoli spojeny s atentátem a s odbojem, a to s úkolem je zlikvidovat,“ popsal Václav Ledvinka z Archivu hlavního města Prahy.

Pozabíjením příbuzných výsadkářů a lidí, kteří jim pomáhali, však represe teprve začínaly. Vrcholem bylo vyhlazení Lidic a Ležáků.

Bohoslužba za oběti heydrichiády se možná stane tradicí, stejně jako pietní vzpomínky na obě vyhlazené obce. A symbolicky může taky navázat na requiem za padlé parašutisty, které církev poprvé sloužila v červnu 1945 a mělo se opakovat každý rok. Komunistický režim však už v roce 1948 vznikající tradici přerušil a vzpomínat na hrdiny zakázal.