Průzkum ČT: Lustrace ty nejdůležitější viníky nepostihly

Praha – Na podzim 1991 zaznamenala česká politická scéna zásadní změnu. V platnost totiž vstoupil tzv. lustrační zákon. Jeho přijetím chtěli zákonodárci ochránit nově utvářené instituce před vlivem někdejší komunistické Státní bezpečnosti (StB) a lidí s ní spjatých. Lustrační zákon zastavil kariéru zhruba deseti tisícovkám lidí. A jak dnes lidé vnímají výsledek? Podle exkluzivního průzkumu SC&C pro ČT se 36 procent dotázaných domnívá, že lustrační zákony ty nejdůležitější viníky nakonec nepostihly. Z generace nad 39 let se s tímto názorem ztotožňuje dokonce skoro polovina dotázaných (45 procent).

Jako správný krok, jak zamezit bývalým mocným, aby měli podíl na moci v nové demokratické zemi, označilo lustrace jen 15 procent dotázaných, 12 procent se domnívá, že lustrace byly špatné, neboť postihly mnoho těch, kteří o své údajné spolupráci ani nevěděli. 

Samotné lustrace dokonce v minulosti vyvolaly i řadu soudních sporů. Mnohé z nich skončily rozsudkem, že lidé se v seznamech ocitli neoprávněně – Jiřina Bohdalová, Jan Kanyza, Jan Skopeček či Soňa Červená. Několik let se například táhla aféra exministra zahraničí Jana Kavana (ČSSD), kterého v roce 1991 poslanecká vyšetřovací komise obvinila ze spolupráce s StB. Kavan se s ministerstvem vnitra soudil a soud nakonec dospěl k závěru, že se sice s příslušníky StB stýkal, ale o jejich napojení na tajnou policii nevěděl. Kavan nebyl sám, kdo měl problémy spojené s komunistickou StB. Jako první se na stránky tisku dostal v květnu 1990 šéf Československé strany lidové Josef Bartončík. Nakonec politickou scénu opustil, ale i tak skandál tehdy poškodil lidovce ve volbách v červnu 1990. 

Jan Sokol, bývalý federální poslanec: „Považuji za rozumné, že se lidem, kteří něco takového podepsali, prostě řekne - nemůžete zastávat určité funkce. Ale že se z toho stalo takové stigma a že si na ně lidi ukazovali prstem, to mi vadí dodnes.“


Právě aféra Bartončík vyvolala potřebu vyjasnit, kdo a jak si zadal s komunistickým režimem. Například na půdě federálního parlamentu bylo veřejně označeno deset jmen údajných agentů StB. „Jedinou metodou, kterou lze zabránit vydírání nebo dalšímu řízení spolupracovníků Státní bezpečnosti, ale i řadě politických skandálů v nevhodnou dobu, je očistit státní a zákonodárné orgány od těchto spolupracovníků,“ řekl Petr Toman, bývalý poslanec za OF. Poslanci jeho řeč odměnily potleskem.