Občanský zákoník zavádí „vejminek“ ve stylu starého Rakouska

Praha/Vídeň – Ve Francii vládl Napoleon a České země ještě měly být na dlouhou dobu součástí habsburské říše, když Rakousko v roce 1811 zavedlo tzv. Všeobecný zákoník občanský. Právní norma, která v zemi platí s drobnými úpravami dodnes, byla do poloviny 60. let určující i pro české civilní právo. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila se pak právě tato norma stala jedním z určujících zdrojů pro nový občanský zákoník, který ve středu schválil český parlament. Do českého práva se tak v roce 2014 (kdy má zákoník vstoupit v platnost) po letech znovu vrátí například výminek.

„Rakousko považuje svůj občanský zákoník víceméně za kulturní národní klenot. Náš zákon, který připravila vláda a schválil Parlament, vychází ideově v některých svých částech z rakouského zákoníku z roku 1811,“ informoval v Hyde Parku ČT24 ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Všeobecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch – AGBG) byl první normou svého druhu v Rakousku; v roce 1811 ho patentem zavedl císař František I. s platností pro všechny země monarchie s výjimkou Uher. Po rozpadu Rakouska-Uherska ho nadále užívalo i Československo, platil až do zavedení stávajícího občanského zákoníku v roce 1964. Rakouské právo se podle něj s drobnými úpravami řídí již 200 let.


„Máme-li některé právní instituty, jako je třeba výminek nebo pacht, které platily na území Československa do roku 1945, respektive 1964, a pak je komunisté zrušili, kladu si otázku, jestli se už nikdy nemají do českého právního řádu vrátit, nebo se vrátit mají,“ konstatoval ministr Pospíšil.

Pospíšil: Výminek znají Němci i Rakušané - dejme šanci Čechovi

Do českého práva se tak díky inspiraci v AGBG vrací například výminek, čili uzákoněný nárok na místo na dožití. „První generace sedláků, kteří v 90. letech zakládali, nebo obnovovali rodinné grunty, půjdou do penze a budou chtít mít výminek, to znamená právo bydlet na svém statku,“ upozornil Pospíšil v Hyde Parku. „Není důvod, abychom jako sociální inženýři řekli, že česká společnost výminek nebo pacht nepotřebuje. Pokud ty instituty zná německé nebo rakouské právo, dejme šanci i Čechovi. Bude na něm, jestli je využije, či nevyužije.“

Až dosud se otázka kolem právně závazného bydlení rodičů a dětí mohla řešit prostřednictvím katastru nemovitostí, kde se na daný objekt zapsalo věcné břemeno užívání. Podle Pospíšila však za stávající situace nebyla vyhovující. „Mezi vlastníkem a uživatelem nemovitosti může vzniknout spor a dnes není zákon, podle kterého by se dal řešit. Nový zákoník ale řeší sporné případy. Řeší, jak se postupuje, pokud mezi majitelem nemovitosti a výminkářem vzniknou problémy a řeší je nesporně, bez soudu. Mnoho věcí budou občané moct vyřešit smírně,“ podotýká ministr spravedlnosti.

Zákoník tak například stanovuje, že při zkáze výminku opatří výminkáři osoba, která je mu zavázaná (majitel nemovitosti – předpokládaný syn či dcera), na vlastní náklady náhradní bydlení. Majitel nemovitosti také bude mít například povinnost pomoct výminkáři v případě, že bude nemocný nebo po úrazu.

Občanský zákoník se neinspiruje pouze v Rakousku

Přestože návrat k tradici českého civilního práva patří mezi nejvýraznější přínosy nového zákoníku, minulost podle Pospíšila nebyla rozhodně jediný inspirační vzor: „Je inspirován tradicemi českého civilního práva a do určité míry ze zákoníku z roku 1811 vychází, na druhou stranu má v sobě zahrnuté některé moderní trendy, například z holandského nebo kanadského občanského zákoníku. Lepší bylo vyjít ze starého a dát do toho nové trendy.“

Jiří Pospíšil o občanském zákoníku:

„Není jasné, které instituty se budou využívat více, nebo méně, ale i kdyby se méně využívaly, není důvod, aby v zákoníku nebyly obsaženy. To je síla a kvalita občanského zákoníku - je úplně na svobodném občanovi, co z něj zákoníku využije a co ne. Neobsahuje příkazy, ale možnosti užití.“