Studenti chtěli Komárka a Dubčeka, Havla neznali

Praha – Dvaadvacet let dnes uplynulo ode dne, kdy protestní průvod studentů z Albertova na Národní třídu zahájil revoluční změny v tehdy socialistickém Československu. Sametová revoluce pak 19. prosince vyvrcholila zvolením Václava Havla do funkce prezidenta republiky. Jak ale někdejší studentská vůdkyně Monika MacDonagh Pajerová připomíná, podpora pro Havla zdaleka nebyla automatická a řada lidí ze studentského hnutí preferovala Alexandra Dubčeka a Valtra Komárka.

„Měla jsem hroznou radost, že jsme Václava Havla prosadili jako našeho kandidáta a že se tím prezidentem stal. Ve studentském hnutí to totiž vůbec nebylo evidentní, všichni chtěli buď Valtra Komárka, nebo Alexandra Dubčeka. Havla nikdo neznal, pro ně byl kriminálník, který se zrovna vynořil z vězení,“ podotkla v ČT24 Pajerová.

Události 17. listopadu byly podle Pajerové, která tehdy studovala Filozofickou fakultu, natolik intenzivní, že se dají připodobnit k dění jednoho roku: „Začínalo to ránem a velkou nervozitou, jestli se nám pochod podaří zorganizovat a jestli někdo přijde. Pak velký strach, jak to dopadne, když jsem se blížila na Albertov a viděla jsem ty davy,“ vzpomíná Pajerová a pokračuje: „Velké nadšení, euforie, pochod po nábřeží od Albertova k Národnímu divadlu, to bylo až iracionální, Všichni jsme si v tu chvíli mysleli, že vlastně už režim padl, že je nás tolik, že to už je konec, a pak veliká hrůza v úseku od Národního divadla k Perštýnu, kdy jsme my organizátoři pobíhali sem a tam dokud tzo šlo, snažili jsme se vyjednávat s pořádkovými jednotkami, aby nám umožnili projít na Václavské náměstí.“

Sklenice trpělivosti tehdy přetekla

Listopadovým událostem předcházelo sílící napětí ve společnosti a nárůst opozičních aktivit. Narozdíl od sousedního Polska a Maďarska se však komunisté v Československu neodvážili otevřít prostor pro dialog a snažili se udržet své pozice silou. Právě demonstrace síly, kterou komunistický režim předvedl 17. listopadu na pražské Národní třídě, odstartovala tzv. sametovou revoluci. 

Studenti vysokých škol se sešli na Albertově, aby si připomněli nacistickou zvůli roku 1939. Po pietním aktu se dav neplánovaně vydal do centra, cestu mu však na Národní třídě přehradili ozbrojení policisté a studenty rozehnali. Komunistickému režimu se začal odpočítávat jeho konec. 

Pád totalitní moci předznamenalo Prohlášení studentů pražských vysokých škol z 20. listopadu 1989 o vyhlášení stávky. „Pod vlivem událostí z pátku 17. listopadu 1989, kdy byla v centru Prahy opět brutálně potlačena poklidná demonstrace studentů, nevidíme již jiné cesty, jak vyjádřit svůj nesouhlas a zděšení nad současnou vnitropolitickou situací v naší zemi, a proto vstupujeme do týdenní stávky…,“ psalo se v úvodu prohlášení. 

Video Profil s Monikou MacDonagh Pajerovou
video

Profil s Monikou MacDonagh Pajerovou

Idea stávky se však zrodila již večer 17. listopadu, kdy příslušníci SNB a „červené barety“ na Národní třídě zmasakrovali účastníky do té doby poklidné demonstrace. Vzápětí, po skončení tohoto „posledního dějství“, přišli ztlučení studenti Divadelní akademie múzických umění (DAMU) do bývalého Realistického divadla, aby přítomné informovali o svých zážitcích. Právě tam se začalo mluvit o vyhlášení protestní stávky. 

Lež o mrtvém studentu Šmídovi

Rozhodnutí o vstupu herců a posluchačů DAMU do stávky oznámil 18. listopadu u sochy sv. Václava na Václavském náměstí student loutkoherecké fakulty Martin Mejstřík. Poslední kapkou byla zpráva o údajném ubití studenta Matematicko-fyzikální fakulty UK Martina Šmída, kterou tehdejší režim okamžitě dementoval. 

0Drahomíra Dražská: Strůjkyně zprávy o mrtvém Šmídovi promluvila.

Lež o mrtvém studentovi si vymyslela po brutálním zásahu na Národní třídě, který ji rozlítil. Sama totiž byla zraněná. „Mluvit o tom, že tam někoho zmlátili, mě napadlo v nemocnici, když jsem tam viděla ty lidi, co čekali na ošetření. V tom momentě mě napadlo: No jo, tahle holčina, ta to roznese po všech svejch známejch a kamarádkách,“ mluví Dražská o disidentce Miroslavě Litomiské, které fámu sdělila, a ta se následně dostala až k disidentovi Petru Uhlovi, od něj se zpráva dostala k zahraničním zpravodajským agenturám. Na jméno Šmíd prý přišla zcela náhodou. 


Zástupci studentů vystoupili 21. listopadu na demonstraci na Václavském náměstí. Z balkónu budovy Melantrichu tehdy poprvé promluvil i nejznámější představitel opozice Václav Havel, který přítomných asi 200 tisíc lidí seznámil se smyslem a cíli nově vzniklého Občanského fóra (OF). OF bylo založeno 19. listopadu 1989 v Činoherního klubu, kde se sešly tři stovky lidí z neoficiálních i oficiálních struktur. Zhruba o týden později začala vznikat i Občanská fóra v regionech.