První transport do Terezína - brigáda, z níž nebylo návratu

Terezín - Komando výstavby (Aufbaukommando) – to byl název prvního transportu, který odjel z Prahy do Terezína právě 24. listopadu 1941. Transport tvořila pracovní skupina 342 mladých židovských mužů, kteří měli připravit terezínské ghetto pro deportace dalších vězňů, kteří začali do Terezína proudit 30. listopadu 1941. Mezi povolanými nechyběli svářeči, tesaři, elektrikáři, zedníci, kamnář i pekaři. Měli za úkol učinit stavební úpravy už existujících terezínských kasáren, které v tomto posádkovém městě stály, tak, aby se do nich vešlo co nejvíce Židů.

Tito mladí muži neodjížděli s obavami. Bylo jim totiž řečeno, že se budou moci po Terezíně naprosto svobodně pohybovat a na víkendy se mohou vrátit k rodině. Jak vzpomíná v nahrávce na serveru Paměť národa prof. Pavel Oliva, který byl v tomto prvním transportu: „Vím, že jsme si zpívali, Praha je krásná, když se den rozednívá. Měli jsme náladu celkem dobrou, ne nijak pochmurnou. Byli jsme většinou mladí lidé. Nějak jsme se domnívali, že jedeme pracovat a nebude to nic tak strašného. Bylo nás tisíc a z toho tisíce, jak jsem zjistil z Terezínské knihy, přežilo asi snad jenom 300.“  

Realita ale byla jiná – právě tito kvalifikovaní dělníci se stali prvními vězni terezínského ghetta. Ubytováni byli v jedné ze zcela nevybavených kasárenských budov. Museli spát na špinavé, vlhké, betonové podlaze bez matrací, přičemž ze stropu na ně kapala voda. Nebylo zde žádné jídlo, takže museli žít jen ze zásob, které si přinesli z domova. Za týden pak dorazil druhý transport, tzv. Aufbaukommando II s tisícovkou mužů, kteří dostali stejný úkol. Transporty pokračovaly i nadále a do konce roku 1941 bylo ve zcela nevyhovujících podmínkách ubytováno na 8 000 vězňů. 

Lidé zařazovaní do transportů dostávali obsílky a shromažďovali se na určených místech ve větších českých městech. Museli odevzdat veškerý majetek a ponechat si zavazadla o hmotnosti maximálně 50 kg. V Terezíně lidé skončili na hromadných ubikacích v těch nejprimitivnějších podmínkách. Zpočátku zůstávaly rodiny pohromadě, záhy však oddělovali muže a ženy zvlášť, což způsobovalo další psychický tlak na vězněné. Transporty přijížděly na nádraží v Bohušovicích nad Ohří, vzdálených asi 2,5 kilometru od Terezína. Odtud lidé pokračovaly pěšky a mnozí ze starých a nemocných vězňů cestu nepřežili.

Na konferenci ve Wannsee v lednu 1942 nacisté rozhodli do Terezína deportovat zejména staré Židy i z dalších zemí Evropy, v září 1942 zde bylo na 58 tisíc vězňů. Už v lednu 1942 začaly transporty z ghetta na východ, poslední z celkem 63 transportů smrti vyjel v říjnu 1944. Do vyhlazovacích a koncentračních táborů bylo deportováno více než 87 tisíc lidí. Osvobození se dožilo pouhých 3 800 z nich. Polovina transportů vypravených z ghetta měla jediný cíl určení - Osvětim-Březinka. 

Terezínem prošlo 155 tisíc Židů

Židovským ghettem v Terezíně prošlo za druhé světové války za tři a půl roku od prosince 1941 do května 1945 na 155 tisíc Židů z českých zemí a dalších zemí Evropy, z nichž na 118 tisíc zahynulo. Přímo v terezínské ghettu zemřelo na 35 tisíc lidí, dalších 83 tisíc vězňů zahynulo po deportaci z Terezína ve vyhlazovacích a pracovních táborech a za pochodů smrti v závěru války.