Elis Masaryková – milovala svého otce a chtěla, aby byl skutečně dokonalý

Chicago – Alice Masaryková, dcera prvního československého prezidenta, byla přísnou, mravnou, až puritánskou ženou, často zmítanou náladami a depresemi. Po smrti své matky se postavila po bok svého otce jako první dáma. Alice patřila nesporně k nejcitlivějším z prezidentových dětí. Právě ona byla na svém slavném otci nejvíce závislá. Stal se pro ni nejvyšším kritériem všeho. Socioložka, která se snažila přiblížit sociologii lidem, propagátorka emancipace žen a abstinentního hnutí – to vše byla Alice Masaryková, jež zemřela v krajanském československém domě pro seniory v Chicagu 29. listopadu 1966, bylo jí necelých 88 let. Její urna byla v roce 1994 z iniciativy Českého červeného kříže převezena do vlasti a uložena do rodinného hrobu v Lánech.

Prvorozená dcera Tomáše Garrigua Masaryka, zvaná otcem Elis či Aličenko, se narodila 3. května 1879. Po ročním studiu medicíny studovala dále filozofii, sociologii a historii na univerzitách v Praze, Berlíně, Lipsku a též na univerzitě v Chicagu. Za 1. světové války se podílela na uschování písemných materiálů T. G. Masaryka, za což byla v říjnu 1915 zatčena a až do července 1916 vězněna ve Vídni. Ve vězení s ní nezacházeli zrovna v rukavičkách. Pobývala na jedné cele s prostitutkami a začala propadat depresím. Zachraňovalo ji dopisování s matkou, která se jí pokoušela situaci ulehčit. Přitom sama trpěla melancholií. Právě Charlottě napsala Alice, že „její nervy a mozek nejsou v pořádku“. Neustále se obávala duševní nemoci a doufala, že nervovému onemocnění unikne. 

V roce 1919 spoluzaložila v Čechách Červený kříž a do roku 1938 byla jeho předsedkyní. Po smrti své matky Charlotty definitivně převzala povinnosti první dámy státu. Svou roli brala opravdu vážně a chtěla, aby otec byl skutečně dokonalý. Mimo jiné kritizovala i jeho vztah k ženám, nebyla schopna pochopit, že po smrti její matky měl zájem i o jiné ženy. Ona sama nakonec zůstala sama. Sice se sblížila s Josefem Plečnikem, nicméně jejich vztah skončil pouhým přátelstvím. To jen utvrdilo Alici v přesvědčení, že není pro muže atraktivní. 

V kleci své osamělosti zůstala i po smrti otce v roce 1937, v exilu v USA za druhé světové války. Po 2. světové válce se vrátila do Prahy a znovu pracovala pro Červený kříž. Tragická smrt bratra Jana ji velmi zasáhla a v prosinci 1948 pak odjela za sestrou Olgou do Ženevy a poté do Ameriky, a přišla tak o veškerý majetek v Československu.