Modrý symbol ČD jde do výslužby

Praha – Parní lokomotiva 498.022, která vždy byla symbolem toho nejlepšího, co České dráhy mají, jde do výslužby. Stroji, který vyrobily Škodovy závody v Plzni v roce 1947, na začátku příštího roku skončí technická způsobilost provozu parního kotle. Dnes je pravděpodobně na dlouhou dobu poslední příležitost spatřit ho v čele historického vlaku vypraveného pro veřejnost.

Opětovné zprovoznění parní lokomotivy s prošlou revizí kotle je záležitost milionů korun a mnoha měsíců náročné a velmi odborné práce. Především kvůli její finanční náročnosti není jasné, kdy se do ní budou moci železničáři pustit, mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský uvedl, že zprovoznění závisí na finančních možnostech ČD.

Poslední plánovaná jízda lokomotivy 498.022 bude v čele Křivoklátského expresu, na kterém se právě tento stroj pravidelně objevoval téměř deset let. Pojede dnes z pražského Braníka přes Vršovice, Smíchov a Beroun do Křivoklátu a zpět. Odjezd z Braníka je naplánován na 9:06, ze Smíchova na 9:37, z Křivoklátu zpět do Prahy odjede v 16:02. Na Křivoklátě bude připraven předvánoční jarmark, cestující z historického vlaku mohou jízdenku použít jako poukaz na slevu k prohlídce hradu.


"Albatros" v čele vlaku Křivoklátský expres
„Albatros“ v čele vlaku Křivoklátský expres

Čtvrtstoletí historického provozu

Lokomotiva známá pod přezdívkou „Albatros“ je legendou několika generací. Z pravidelného provozu byla vyřazena v roce 1971, poté ji vedení ČSD vytipovalo jako jeden z exponátů pro tzv. železniční skanzen, který měl vzniknout v České Třebové. Po zrušení plánů na výstavbu této expozice odvezli nadšenci z depa Praha-Libeň lokomotivu „k sobě“ a pustili se do její opravy. Podařilo se, v Libni dokonce obnovili původní modro-bílo-červený nátěr. Novou technicko-bezpečnostní zkoušku složila „dvaadvacítka“ v roce 1985 – a měla zajištěnou světlou budoucnost. Zatímco několik jeho parních kolegyň bylo po rozpuštění železničního skanzenu sešrotováno nebo chátralo, modrý krasavec se objevoval při každé příležitosti, kdy mohl pozvednout prestiž ČSD a později ČD.

Slavný je příběh z roku 1987: „Albatros“ vedl zvláštní vlak na festival Porta do Plzně. Když už dorazil do cíle, strhla se prudká bouřka a zůstala neprůjezdná trať od Chebu do Plzně, kde uvázl i Západní expres z Frankfurtu do Prahy – jeden ze dvou vlaků, které tehdy jezdily z Československa do západního Německa. Aby se cestující z Plzně dostali do hlavního města včas, udělali tehdy plzeňští dispečeři velké rozhodnutí – nechali sestavit náhradní soupravu a do jejího čela postavili lokomotivu, kterou měli na nádraží k dispozici a která se stejně měla vrátit do Prahy – „Albatros“. Snad není třeba připomínat, že v 60. letech „Albatrosy“ vodily právě i Západní expres (byť zrovna stroj 498.022 na plzeňské trati nikdy nejezdil).

"Albatros" naposled na hlavním nádraží
„Albatros“ naposled na hlavním nádraží

První pauza v provozu Albatrosu nastala v roce 1989. Při technické revizi prošel i dalšími úpravami, především často zpochybňovaným dosazením malých usměrňovacích kouřových plechů, později i malých světlometů. Uvádí se (Borek), že jejich dosazení bylo přáním známého železničního fotografa, historika a později i funkcionáře ČD Jaroslava Kocourka – lokomotiva takové plechy dostala z výroby, ačkoli většinu provozního „života“ strávila s velkými plechy (k tomu je ovšem třeba dodat, že většinu provozního období strávil stroj v černém nátěru, v prvních letech muzejního provozu se zase objevila pochybná kombinace modrého nátěru a komunistické hvězdy).

Šlo ale spíše o drobné půtky železničních fanoušků – pro ostatní bylo spíše důležité, že „Albatros“ pořád jezdil. V provozu přežil i nejstarší provozní muzejní lokomotivu „Mikádo“ (387.043), která je odstavena od roku 2001, i rekordní lokomotivu 498.106 z druhé série „Albatrosů“ (oba tyto stroje ovšem patří Národnímu technickému muzeu, zatímco 498.022 Českým drahám). Nejvýrazněji na sebe lokomotiva upozornila při mezinárodních akcích. Nejprve se již v roce 1989 vydala spolu s děčínskou „Lízou“ 475.179 do Amsterdamu na oslavu 150 let nizozemské železnice, poté v roce 2007 vyjel „Albatros“ s toutéž partnerkou na výročí 150 let Gotthardské dráhy. V obou případech byl modrý elegán (ale i černá kráska) středem pozornosti. Častá byla také účast „Albatrosu“ na slovenských nostalgických akcích. V roce 2009 potom společně s lokomotivou 486.007 (z tohoto předválečného typu vycházela konstrukce lokomotiv 498.0) dovedl historický Winton Train do stanice Furth im Wald. Tentokrát však s ním dále nepokračoval, zatímco souprava historických vozů vedená posléze německými historickými lokomotivami řad 50 a 01 odvezla cestující, které kdysi zachránil Nicholas Winton před nacistickým šílenstvím, až do Holandska.

Především ale vykonal „Albatros“ spoustu práce v čele „obyčejných“ nostalgických vlaků, každý rok jel několikrát z Prahy přes Beroun na Křivoklát, pravidelně vodil také vlak z Prahy do Stochova nebo na Mezinárodní strojírenský veletrh do Brna (ten však už v posledních letech nejezdil), loni se zúčastnil velkých oslav dne železnice na Olomoucku.

Historický vlak v Lužné
Historický vlak v Lužné

Teď už pětašedesátiletý „Albatros“ končí další etapu svého „života“. I kdyby dráhy nakonec našly peníze na jeho opravu, zřejmě bude nejméně rok odstaven. Protože předchozí opravy s sebou často přinášely změny vzhledu parní lokomotivy, dost možná nadchází poslední příležitost vidět ho v současné inkarnaci.

Další veřejnou jízdu už České dráhy neplánují. Od příštího roku bude jako „velká“ pražská parní lokomotiva (k dispozici je ještě „malý“ vršovický „Čtyřkolák“ a několik tendrovek z Lužné) „Šlechtična“ 475.179, jejímž domovem dosud byl Děčín.


Lokomotivy řady 498.0

Po skončení druhé světové války a vzpamatování lokomotivek z následků bombardování zahájily Československé státní dráhy obnovu svého vozového parku. U Škodových závodů objednaly ještě v roce 1945 čtyřicítku lokomotiv řady 486.0, kterou v Plzni vyvinuli už před válkou, jejímu většímu rozšíření ale zabránila okupace a postupné zastavení výroby lokomotiv v protektorátních strojírnách ve prospěch zbrojní výroby. Škoda ale místo toho přišla s projektem docela nové tříválcové lokomotivy – byť starším typem výrazně inspirovaným. Výsledkem byla výkonnější (ale také těžší) lokomotiva řady 498.0. Všech 40 strojů bylo vyrobeno v letech 1946–1947, první z nich prošla technicko-policejní zkouškou na trase Choceň–Pardubice (v tomto téměř rovném úseku se zkoušela většina lokomotiv až do otevření cerhenického okruhu) 25. 1. 1947. Stroje dostaly z výroby atraktivní modro-bílo-červený nátěr, který pro ně navrhl malíř Vilém Kreibich.

"Anton" 486.007 a "Albatros" 498.022
„Anton“ 486.007 a „Albatros“ 498.022

Přes technickou pokročilost lokomotiv, které dostaly přezdívku „Albatros“, se záhy objevily problémy. Zdůrazňována bývá horkoběžnost a praskání prostředního válce, stroje byly také velmi náročné na obsluhu. Protože na rozdíl od novějších lokomotiv neměly mechanický přikladač, museli na nich (až do rekonstrukce, kdy byl tento přístroj dosazen) jezdit dva topiči. „Albatrosům“ příliš nepomohly ani pochybné nápady na zlevnění provozu, se kterými přicházeli železničáři v době nastupujícího komunistického režimu (nápady typu používání mouru namísto uhlí ale musely „přežít“ i všechny ostatní lokomotivy v postižených depech).

Výkonné lokomotivy řady 498.0 byly zprvu deponovány v depech Praha-Masarykovo, Přerov, Bohumín, Žilina a Bratislava, krátkodobě i v dalších depech. Protože ale právě tyto trati přišly mezi prvními na řadu při počínající elektrizaci, staly se zhruba po deseti letech doménou „Albatrosů“ další hlavní trati – v Česku byly lokomotivy dislokovány v Děčíně, Plzni a Táboře, odkud vodily rychlíky do Prahy. Nadále zůstávaly „Albatrosy“ i v Bratislavě. Tam stejně jako v Plzni jezdily v 60. a letmo i 70. letech po boku svých novějších protějšků řady 498.1.

Především plzeňské „Albatrosy“ byly nesmírně populární. Tamní depo je hýčkalo, několik strojů obdrželo původní modro-bílo-červený nátěr (během provozu byly všechny „Albatrosy“ postupně přetřeny na černo), a nasazovalo i na obzvlášť prestižní výkon v čele Západního expresu Praha–Paříž.

"Albatros" 498.022
„Albatros“ 498.022

„Albatrosy“ se zúčastnily i mnoha dopravních nehod. Právě lokomotiva řady 498.0 projela na Štědrý den v roce 1953 návěst stůj a najela do stojícího osobního vlaku u Šakvic. V troskách vagonů zahynulo 106 lidí. Lokomotiva 498.033 se naproti tomu vrátila do služby a jezdila až do roku 1970.

Poslední „Albatros“ byl zrušen v roce 1973, část lokomotiv zůstala zachována jako vytápěcí kotle a sešrotována až později. Do dnešních dnů přežily dva stroje řady 498.0. Jednak jde o dobře známý 498.022, druhý dochovaný „Albatros“ je polozapomenutý 498.014, který dojezdil v Plzni. Snahy o jeho opravu alespoň do vystavovatelného stavu nikdy nedošly naplnění, bohužel ale došlo k několika výrazným zásahům provedeným sice zřejmě v dobrém úmyslu, ale i kvůli nim se dnes odborníci shodují, že je lokomotiva 498.014 už neopravitelná.

Znak Škodových závodů na kouřovém deflektoru "Albatrosu"
Znak Škodových závodů na kouřovém deflektoru „Albatrosu“