Václav Havel zemřel – jen těžko nahraditelná osobnost, a to nejen v Česku

Praha – Ráno 18 prosince 2011 zemřel Václav Havel – vězeň totalitního režimu, poslední československý a první český prezident, jehož jméno zná celý svět. Bylo mu 75 let.  V posledních letech se potýkal s vážnými zdravotními problémy. Podle jeho tajemnice Sabiny Tančevové zemřel „v tichosti ve spánku“ na své chalupě na Hrádečku na Trutnovsku v přítomnosti své ženy Dagmar. V divadle začínal mezi kulisáky a nakonec jeho hry pronikly až na světová jeviště. Jako politik se během roku 1989 z vězení přestěhoval na Pražský hrad. Václav Havel – dramatik, bojovník za lidská práva i vyšší společenskou morálku – vždy vyvolával silné emoce. Zatímco ve světě jej bezvýhradně obdivovali a naši republiku proslavil jako nikdo před ním, naopak jeho působení na domácí politické scéně nebylo vždy přijímáno s nadšením a měl řadu kritiků. „Milí přátelé, loučím se s váma jako prezident a zůstávam s váma jako váš spoluobčan.“ Tak se Václav Havel loučil, když odcházel z Hradu.

Havel se na veřejnosti objevil naposledy před týdnem, kdy v sobotu přijal svého přítele tibetského dalajlamu a převzal cenu slovenské Nadace Jána Langoše.

V říjnu 2011 bylo politikovi, dramatikovi, spisovateli a ochránci lidských práv 75 let. Havel měl dlouhodobé potíže s respiračním systémem, který byl oslaben častými záněty, dřívějším kouřením a také rakovinou, kvůli níž mu lékaři před lety odstranili půl pravé plíce. Míval i jiné zdravotní potíže, mimo jiné srdeční arytmii. Několikrát byl ohrožen na životě, bylo to kvůli potížím s plícemi a také proděravění tlustého střeva.

Bývalý prezident Václav Havel převzal slovenskou cenu Nadace Jána Langoše
Zdroj: ČTK
Autor: Kateřina Šulová

Listopad 1989 - disident na vrcholu popularity

Dny totalitního režimu byly sečteny. Václav Havel se do dění rychle zapojil, stál u zrodu Občanského fóra a byl jeho neformální a také všeobecně respektovanou hlavou.  

Václav Havel, 25. listopadu 1989: "Před letošním 21. srpnem jsem řekl, že ještě nenastal okamžik, kdy jde o vše a je třeba vložit do hry celé srdce. Mám pocit, že takový okamžik nadešel dnes." 

Václav Havel, 10. prosince 1989: "Komunistická strana nese odpovědnost za všeobecný duchovní, mravní i hospodářský úpadek naší země. Vyzýváme ji proto, aby své nejlepší lidi postavila do svého čela a pomohla nám všem převést tuto zemi od totality k demokracii." 

Václav Havel, 29. prosince 1989: "Před chvílí jsem byl jednomyslně zvolen za prezidenta naší republiky. Děkuji vám všem, Čechům, Slovákům i příslušníkům jiných národností za podporu. Slibuji vám, že nezklamu vaši důvěru a dovedu tuto zemi ke svobodným volbám. …  Musí se to stát slušným a pokojným způsobem, aby nebyla pošpiněna čistá tvář naší revoluce. Je to úkol pro nás všechny." 

Během pár dní si tak novopečený prezident musel připravit svůj první, ale zdaleka ne poslední novoroční projev. A ten se dost lišil od těch, které lidé v Československu byli zvyklí poslouchat několik posledních desetiletí. 

Václav Havel, 1. ledna 1990: "Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá."


Havel: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

V prezidentském úřadu Havel zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky, což byla politika založená na etických ideálech, byl však kritizován. Byl hlavním představitelem tzv. hradního bloku, který usiloval o omezení vlivu politických stran.

Madeleine Albrightová

Osobnost Václava Havla napomohla vstupu republiky do NATO. „Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a Českou republiku na mapu doby po studené válce.“



Pražský hrad Havel po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důležitost. Mnohým však tehdy vadila jeho údajná tolerance k bývalým komunistům a také rozsáhlá amnestie vězňů odsouzených za bývalého režimu. Přestože si nepřál rozpad Československa, nedokázal mu nakonec zabránit, a to ani s pomocí autority, kterou měl po prvním zvolení do funkce. Prezidentování českému státu poznamenaly vyostřené vztahy s Václavem Klausem. Jejich odlišné postoje vyústily v Havlův projev v Rudolfinu v čase krize Klausova kabinetu v prosinci 1997, kde prezident tvrdě kritizoval technokratické pojetí transformace bez prosazování mravních a právních zásad. Většina veřejnosti jej však vnímala jako zúčtování s Klausem. Trnem v oku mu po volbách v červnu 1998 byla i opoziční smlouva ČSSD a ODS, která umožnila existenci menšinové sociálnědemokratické vlády. 

Lída Rakušanová

Havlovy výrazné zásahy do politiky vysvětlovala například publicistka Lída Rakušanová takto: „Čekat od Havla jako prezidenta opatrné taktizování nebo 'nevměšování se do politiky' bylo tehdy už kvůli jeho minulosti dost absurdní.“



Havel se narodil 5. října 1936 v rodině pražského stavebního inženýra a podnikatele Václava Miloše Havla. Komunistický režim mu nedovolil studovat podle jeho představ, proto se vyučil chemickým laborantem a navštěvoval večerní gymnázium. Teprve v roce 1966 mohl ukončit dálkové studium dramaturgie na Divadelní fakultě AMU v Praze.


Politické a kulturní uvolnění 60. let –  Havel nezůstal stranou

Od roku 1960 byl dramaturgem a kmenovým autorem Divadla na Zábradlí, napsal například hru Zahradní slavnost. Právě v té době se začal vyjadřovat také k aktuální politické situaci, byl členem Klubu angažovaných nestraníků a v červenci 1967 vystoupil s kritickým projevem na sjezdu svazu spisovatelů.

Jeho působení ve veřejném životě zastavil srpen 1968. V roce 1969 dostal zákaz umělecké činnosti a mohl pracovat pouze v dělnických profesích. Stáhl se do ústraní a většinu času trávil na chalupě na Hrádečku, kde také vznikla jeho stěžejní esejistická díla jako Moc bezmocných či Slovo o slově. Stal se jedním z hlavních představitelů československého disentu a v lednu 1977 byl prvním mluvčím Charty 77.

Komunisté z něj měli strach

V článku Kdo je Václav Havel, který vyšel v Rudém právu 28. února 1989, ho označili za rozvraceče a nepřítele. V říjnu téhož roku tam kdosi propašoval blahopřání k Havlovým narozeninám pod jménem postavy jedné z jeho her. V disentu měl podle Jany Marvanové „velkou autoritu a všechny spojoval“. Vystrnadit Havla z republiky se nepodařilo, dostat do vězení ano – už po vzniku Charty 77. Později ještě několikrát, celkem téměř na pět let – naposledy v lednu 1989 v souvislosti s výročím sebeupálení Jana Palacha.

Rudé právo: Tajné přání k Havlovým narozeninám
Zdroj: ČT24

1989 - z vězeňské cely na Hrad

Rok 1989 znamenal obrat v jeho politické kariéře. V lednu byl uvězněn, po pěti měsících jej propustili kvůli nemoci a protestům z ciziny. V létě inicioval petici Několik vět a v listopadu se stal jedním ze zakladatelů Občanského fóra a jako vůdčí osobnost opozice jednal s představiteli komunistického režimu.

Oporou mu v životě byla zejména jeho manželka Olga, s níž se oženil v létě 1964. „Olga je proti tomu, prý se se mnou rozvede,“ řekl na podzim 1989 k možnosti, že by se stal prezidentem. A nakonec se přece jen prezidentem stal. Krátce před koncem roku 1989, 29. prosince 1989, jej ještě komunistické Federální shromáždění zvolilo prezidentem republiky, kterým byl až do své abdikace v červenci 1992. Již v lednu 1993 byl ale zvolen prvním prezidentem České republiky a tuto funkci vykonával až do roku 2003. Stal se jedním z nejvýraznějších a nejvlivnějších politiků Česka té doby. Několikrát byl navržen na Nobelovu cenu míru.

Nadstandardní vztahy se Spojenými státy

Podporu Západu měl jako spisovatel a vězněný disident už během normalizace. Vztahy se západem byly nadstandardní – v roce 1990 přijel na návštěvu americký prezident George Bush starší a papež Jan Pavel II. Havel zase jako první představitel země zpoza bývalé železné opony vystoupil v americkém Kongresu. Jeho projev, ve kterém žádal Ameriku, aby pomohla Sovětskému svazu k demokracii, přerušoval bouřlivý potlesk.

Havel byl vždycky spojencem Washingtonu, podporoval bombardování Jugoslávie v roce 1999 a v roce 2001 i začátek války v Afghánistánu. Poctu Havlovi tak složil i americký prezident George Bush mladší. V září 2002 ho během setkání v Oválné pracovně označil za pozoruhodně odvážnou osobnost a za symbol svobody. „Jsem hrdý, že vás mohu nazývat přítelem. A můj národ je hrdý, že může přítelem nazvat Českou republiku.“ 

Havel a NATO

Pražská výzva členů Charty 77 (1985): "Navrhněme tedy, aby Severoatlantický pakt i Varšavská smlouva zahájily co nejdříve jednání o rozpuštění svých vojenských organizací, o stažení a odstranění všech jaderných zbraní v Evropě instalovaných či na Evropu namířených a o odchodu vojenských jednotek USA a SSSR z území jejich evropských spojenců." 

Jako československý prezident názor pomalu měnil a po vzniku České republiky začal prosazovat vstup do NATO. Zřejmě právě díky jeho vlivu v zahraničí Česko přijali v první vlně – v roce 1999. 

Václav Havel, český prezident (1999): "Po mnoha staletích dramatické existence našeho státu je jeho bezpečnost konečně pevně a dobře zaručena, neboť se stává nedílnou součástí bezpečnosti celého euroamerického světa."


Partnerství ale Havel budoval nejen za oceánem, věnoval se narovnání česko-německých vztahů a propagoval i regionální spolupráci – v roce 1991 stál u vzniku Visegrádské skupiny. V té době naopak zanikla Varšavská smlouva, vojenský pakt zemí bývalého východního bloku, po jehož rozpuštění Havel volal už za komunismu. Stejně tak se ale tehdy stavěl k jeho západní protiváze – Severoatlantické alianci. "

    
Přestože prezidentskou funkci opustil již v roce 2003, nezůstal stranou politického dění. Stále se vyjadřoval k aktuálním politickým otázkám, a to především v oblasti zahraniční politiky a v problematice lidských práv. Na rozdíl od současného prezidenta Klause byl příznivcem evropské integrace. Opakovaně také podpořil kubánskou opozici stejně jako disidenty v Bělorusku, angažoval se rovněž kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji. Několikrát také vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku. Dopsal též novou divadelní hru Odcházení, kde si zahrála i jeho druhá manželka Dagmar Veškrnová-Havlová, a je čestným předsedou českého PEN klubu.

Video Václav Havel - z dramatika politikem
video

Václav Havel - z dramatika politikem

Václav Havel - z dramatika politikem

18 12 2011

Portrét Václava Havla

O život bojoval již dvakrát… 

Již v 90. letech se Havel několikrát ocitl blízko smrti. V prosinci 1996 mu lékaři kvůli nádoru odebrali část plíce, postihl jej těžký zápal plic, prasknutí tlustého střeva a dramatická operace na dovolené v Innsbrucku. V tom čase dvakrát málem zemřel. Přestal kouřit, změnil způsob života a rok poté, co zemřela jeho žena Olga, se v lednu 1997 se oženil s Dagmar Veškrnovou, což mu měli mnozí za zlé. Nicméně podle Havlových přátel právě Dagmar mu dodala sílu vydržet všechny zdravotní problémy.

Video Zemřel Václav Havel
video

Zemřel Václav Havel

Havla trápilo zdraví řadu let

Havel - od disidenta k prezidentovi

Havel si i v politice udržel duši rockera

Srdíčko a véčko - havlovské symboly

Havel získal řadu ocenění