Pozůstalost génia Járy Cimrmana se zrodila v předvečer Štědrého dne

Praha – „Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filosofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“ Tato vynikající charakteristika českého génia zazněla poprvé ve filmu Jára Cimrman ležící, spící, který je věnován postavě největšího Čecha a odkrývá jeho životní příběh. Snímek režiséra Ladislava Smoljaka pochází z roku 1983. Diváci ho mohli vidět sedmnáct let poté, co byl oznámen objev Cimrmanova díla.

Informaci o objevení rozsáhlého díla dosud neznámého českého génia přinesl poprvé Československý rozhlas 23. prosince 1966. Tvůrci pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek a Karel Velebný oznámili v předvečer Štědrého dne objev pozůstalosti dosud neznámého vynálezce Járy da Cimrmana.

Samotné objevení Cimrmanova díla se však datuje o něco dříve, přesněji o deset měsíců, kdy byla v pojizerské vesničce Liptákov nalezena truhla s pozůstalostí. Kdo by tehdy tušil, jak rozsáhlý objev truhla vydala. Kolem pozůstalosti se zformovala Společnost pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana, jeho dramatické kusy našly uplatnění v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, které se specializuje na rekonstrukci divadelních her génia a popularizování celé šíře jeho díla.

„Budoucnost patří aluminiu!“

Jára Cimrman


Dodnes se hraje patnáct divadelních her autorského dua Zdeněk Svěrák – Ladislav Smoljak, drtivá většina představení je již od vzniku divadla pravidelně beznadějně vyprodaná. Specialitou hereckého souboru je zejména fakt, že jej tvoří neherci a zásadně pouze muži, kteří ovšem s přehledem zvládají i ženské role.

Přestože před nedávnem odešel jeden z největších šiřitelů odkazu Járy Cimrmana Ladislav Smoljak, osoba českého génia se navždy zabydlela v tuzemském kulturním podhoubí. Cimrmana postupně uznala i řada institucí, na jeho počest v mnoha českých městech nesou ulice jeho jméno, v přírodě se můžeme setkat s rozhlednami či studánkami, u kterých se Mistr při svých toulkách krajinou zastavoval a které jsou po něm pojmenovány. Jak se Mistr jednou sám vyjádřil: „Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno.“ Dočkal se.