Zachování možnosti kastrace je rozumné, soudí sexuoložka

Praha - Vláda dnes mimo jiné projednala i otázku chirurgických kastrací, které upravuje nový zákon o specifických zdravotních službách. Podle normy půjde o zákrok výjimečný a požádat o něj musí pacient. Předtím dostane náležité poučení o povaze zásahu i o nepříznivých důsledcích. Mezi ně patří třeba sterilita, rozvoj osteoporózy, oslabení imunity či vyšší riziko obezity. Česko kvůli zachování kastrací ale kritizuje především Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému zacházení CPT, který dohlíží na dodržování a prosazování Evropské úmluvy o zabránění mučení a ponižujícímu zacházení či trestání, v Česku platí od roku 1996. V drtivé většině evropských zemí se zákrok nevyužívá.

Premiér Petr Nečas:

0Podle Nečase jsou chirurgické kastracesexuálních delikventů za určitých okolností slučitelné s lidskými právy a jsou alternativou celoživotní detence. Nečas uvedl, že pro sexuálního delikventa je otázkou svobodného rozhodnutí, zda si vybere nemedikamentózní kastraci výměnou za nabytí svobody. Nejde tedy o ponižující zacházení, proto není třeba provádění kastrace v Česku omezovat.

Nečas zdůraznil, že kastraci není možné provést bez souhlasudotčeného člověka. Premiér také s odvoláním na lékařské odborníky doplnil, že například při některých typech nádorů prostaty je kastrace se souhlasem pacienta jednou z léčebných cest. „A tam se to za nic ponižujícího nebo mučícího nepovažuje. Je to jenom jiný typ nemoci,“ řekl Nečas.

Podle Nečasova názoru je třeba se zabývat tím, že stát má právo na ochranu zdraví a životů nevinných obětí.


Evropský výbor CPT sleduje, jak se v jednotlivých státech zachází s vězni či lidmi v léčebnách. Chirurgické kastrace považuje za ponižující, nevratný a mrzačící krok. Už v roce 2009 vyzval ČR, aby je zakázala a našla pro pachatele sexuálních činů alternativní léčbu. Varoval, že pokud by se jeho doporučení nerespektovalo, mohl by se o Česku veřejně nechvalně vyjádřit. „Není to takový zákrok, jaký se dělal ve středověku. Evropský výbor CPT to přirovnává ke středověkému mučení, ale tady se neodebírá celé varle nebo celý pohlavní orgán, vybírá se pouze z varlete aktivní hormonální dřeň, což po uplynutí nějaké doby způsobí snížení hormonální hladiny,“ prohlásila sexuoložka psychiatrické léčebny v Brně Růžena Hajnová.

Podle jejích slov se za její padesátiletou praxi setkala s klienty, kteří za tu dobu prošli jejím pracovištěm a kteří dnes říkají, že kdybych se k zákroku rozhodli dříve, mohli si ušetřit problémy v životě. „Skutečně po nějaké době vyhasne sexuální pud a daný člověk je schopen žít ve společnosti, uplatnit se ve společnosti a žije zcela bezproblémovým životem,“ dodala Hajnová. Také upřesnila, že existují patologičtí pacienti, u kterých prostě nezabírá žádná další vyzkoušená léčba.

V ČR se za 12 let nechalo kastrovat 85 pachatelů sexuálních činů

Celkem 85 pachatelů závažných sexuálních činů v Česku podstoupilo v posledních 12 letech operaci a nechalo se vykastrovat. Počet těchto chirurgických zákroků, jejichž zákaz po ČR žádá Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému zacházení, v posledních letech klesá. Zatímco na počátku tisíciletí jich lékaři ročně provedli desítku, nyní za rok udělají dva či tři. Z lékařských statistik jasně vyplývá, že pacienti, kteří absolvovali kastraci, se na svobodu často dostanou dřív než ti, kteří zákrok nepodstoupili. Podle odpůrců zákroku ale devianti udělají ve snaze dostat se z léčebny cokoliv.

Pachatele závažných sexuálních deliktů zkoumá sexuolog. Pokud zjistí nějakou poruchu, může soud rozhodnout o ochranném léčení v ústavu či ambulancích. Delikventy se sexuální úchylkou léčí sedm léčeben. Léčba má snížit sexuální aktivitu. Vedle chirurgické kastrace je možné i užívání léků, které ale trvale útlum nezajistí. Tři měsíce po vysazení medikamentů se sexuální funkce vrací do normálu. Ministerstvo zdravotnictví ve zprávě pro vládu uvedlo, že chirurgické kastrace nejsou trest, ale lékařský zásah. Považuje za potřebné, aby byly pro snížení rizika sexuálních zločinů dál možné.

Podle odborníků představuje velké riziko právě to, pokud člověk přestane léky užívat a do ambulance docházet. V takovém případě navíc trvá, než ho soud pošle do ústavu. Padl proto návrh, aby se o dohled postarali kurátoři či aby lidé s ochrannou léčbou museli nosit monitorovací náramky. Ministerstvo spravedlnosti to ale odmítlo. Podle něj není léčba trest, a tak se problém nekázně pacientů nedá řešit elektronickým sledováním.