Wagnerová končí - dnes je v úřadu naposledy

Brno - Ústavní soud opouští po deseti letech jedna z jeho nejvýraznějších tváří, místopředsedkyně Eliška Wagnerová, která patří zároveň k nejvlivnějším soudcům v České republice. Nejnovějším kandidátem na uvolněné křeslo je bývalý poslanec ČSSD Zdeněk Koudelka. Nové ústavní soudce jmenuje Senát na návrh prezidenta. Václav Klaus se ale na kandidátech se senátory už několikrát neshodl. Naposled Senát odmítl letos v únoru jmenovat ústavním soudcem Jana Sváčka.

Dnes vyprší funkční období místopředsedkyni Ústavního soudu Elišce Wagnerové. Od zítřka tak bude mít Ústavní soud jen čtrnáct soudců místo patnácti. Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského znamená absence jednoho soudce zhruba o dvě stě padesát vyřízených stížností méně za rok. Odchod Wagnerové je začátkem personální proměny Ústavního soudu. Letos končí ještě další dva soudci, příští rok sedm. Zatím není jasné, kdo soudkyni nahradí.

Wagnerová jako místopředsedkyně Ústavního soudu několikrát rozladila politiky. Naposledy tomu tak bylo minulý týden, když reformní zákony vlády Petra Nečase označila za asociální a šílené. Proti vlně nevole politiků se ale hájí. Jde podle ní o její osobní názor a na vyjádření má právo. Dnes zároveň prohlásila, že Ústavní soud musí zůstat nezávislý a nesmí se bát kritiky, kterou mohou vyvolat jeho rozhodnutí: „Pokud není žádná kritika ze strany politiků, tak se něco děje špatně. Pokud se ta kritika dostaví, tak si myslím, že Ústavní soud pracuje dobře.“

Wagnerová versus Nečas:

„Pokud to mám říct otevřeně, tak jsou šílené, asociální, a já nechci žít ve státě, který se chová jako asociál,“ odpověděla Wagnerová na otázku, jaký je její osobní názor na vládní reformní zákony, jejichž projednávání u Ústavního soudu už se nebude účastnit. Rozhovor se soudkyní, která ve funkci končí 21. března, zveřejnil deník Právo. 

Nečas na výrok reagoval na konferenci Žofínské fórum v rámci odpovědi na jeden z dotazů. „Jestli toto má být výrok nezávislého ústavního soudce, tak tedy klobouk dolů, to tedy musím říci, že 21. březen, což je den odchodu paní Wagnerové z Ústavního soudu, v kontextu tohoto výroku bude velkým svátkem české demokracie,“ prohlásil premiér. Dodal, že Ústavní soud nemá být další komorou Parlamentu.


Wagnerová začíná také pomalu hodnotit své desetileté působení mezi ústavními soudci. Za nejzásadnější verdikt svého týmu považuje zhodnocení některých zákonů Evropské unie ve vztahu k České republice, naopak politicky i mediálně propírané zrušení předčasných voleb v roce 2009, za což byl Ústavní soud z mnoha táborů kritizován, považuje ze svého pohledu za jednoznačně obhajitelné.

Wagnerová: Úvahy o politickém angažmá jsou spekulace

Navrhovatelé podobných zákonů prý hledali jednoduché a elegantní řešení pro svou politickou krizi, které však mělo daleko k právnímu pořádku. „Já jsem to nevnímala jako nejtěžší rozhodnutí, ono to bylo dosti jasné… Chápu, že se dostali do nějaké politické pasti a že bylo na místě se pokusit tu krizi řešit, ale ústava nabízela řešení, a oni k němu nesáhli a místo toho vytvořili jakýsi ústavní kvazi zákon. Byl to však zákon pouze názvem a z hlediska procedury, nikoliv však obsahem. To bylo obcházení a porušení ústavy,“ uvedla soudkyně.

Wagnerová dlouhodobě patřila k nejaktivnějším soudcům Ústavního soudu. Stěžovatelé u ní měli procentuálně největší šanci na vyhovění. Někteří odborníci ji za to obdivovali, jiní kritizovali za nedostatek zdrženlivosti a takzvaný soudní aktivismus. Iniciovala například zpřísnění podmínek pro povolování prohlídek nebytových prostor a prosadila zrušení preventivního uchovávání údajů o internetové a telefonické komunikaci. Celkem měla za deset let činnosti na stole bezmála 1 800 případů. Vyhověla více než 240 stížnostem a návrhům. Zůstalo po ní 15 nevyřízených stížností, což je oproti jiným soudcům, kteří v minulosti soud opouštěli, velmi nízký počet.  

O svých plánech do budoucna ještě nemá jasno. Připustila však, že jednou z možností je návrat do advokacie: „Trošku se chci rozhlížet v jedné advokátní kanceláři o tom, jak se dělá dnes moderní advokacie. Chci to poznat zevnitř. Kdyby si člověk už nevěděl rady, jak se svým časem, tak bych mohla třeba naskočit do advokátního stavu.“ Návrat by ale podle ní byl svízelný. Jako advokátka by totiž často přicházela k soudům, které ostře kritizovala za chyby. Úvahy o politickém angažmá označila za spekulace.