Věznice ve Světlé nad Sázavou připomíná spíše školku

Světlá nad Sázavou – Odsouzených žen je dnes třikrát více než před deseti lety. Svoje tresty si odpykávají ve vězeňských celách a jejich rodiny bez nich trpí doma. Jediná věznice, která umožňuje zachovat pouto mezi matkou a dítětem, je ve Světlé nad Sázavou. Občas tak připomíná spíše mateřskou školku, děti si tu hrají na pískovišti a okolí si asi příliš neuvědomují. Odsouzené matky spatřují v dětech určitou motivaci, otázkou ale je, jaký vývoj děti čeká ve vězeňské cele.

Podobný případ zažívá třeba Adriana Titěrová. Spáchala trestný čin krádeže, a tak si ho teď ve Světlé nad Sázavou odpykává. Nástup do vězení se jí dvakrát odložil kvůli těhotenství, dostala se sem proto celkem nedávno. Od začátku usilovala o to, aby tu mohla být s dětmi. Tento požadavek ale není tak jednoduchý. Matky z oddělení musí projít přijímacím řízením, musí si zařídit posudek sociálního pracovníka a splnit další podmínky.

Ženy si musejí za pobyt dítěte ve věznici platit

„Náš český systém je navíc unikátní v tom, že žena si za pobyt dítěte platí ve výkonu trestu, používá k tomu rodičovské dávky,“ vysvětlila ředitelka věznice Gabriela Slováková. Další vězeňkyní je i Barbora Chorovská, ta ve Světlé nad Sázavou žije s dcerou Kristýnou. I ona má podobný příběh jako Adriana. Byla odsouzená za krádeže a řízení bez dokladů. Obě ženy opakovaně překračovaly zákon, místo mříží a běžných ložnic s palandami si teď žijí v barevných pokojících. I tak ale toto vězení funguje jako spolehlivá prevence kriminality.

„Určitě může přetrhnout ten řetězec patologického chování, které si matka nese z rodiny. Může naopak posílit tu matku v tom, že už se znova u ní to patologické chování nevyskytne,“ podotkla psycholožka Marie Hlaváčková. Teprve ve vězení se matky často naučí o děti pořádně starat: vařit jim, hrát si s nimi, mazlit se. Pro někoho sice běžné věci, mnohé z nich je ale v dětství nepoznaly. Jedinou povinností matek je čtyřiadvacet hodin denně pečovat o dítě, to je ve vězení na prvním místě.

Na oddělení mohou matky chodit v civilu. Pravidelně vyráží ven na procházky a hrají si na pískovišti, vězení tu připomínají jen dozorci. V Německu můžou být děti ve vězení s matkami až do pěti let, v Česku jsou pravidla tvrdší, děti tu smí být jen do tří let. Obě matky, Adriana i Barbora, proto trpí tím, že mají doma ještě starší děti, se kterými nemohou být. Vězení je pro děti často výhra, děti odsouzených rodičů totiž mnohdy končí v ústavech.