Případ se podle žaloby stal loni 9. srpna v nočních hodinách, kdy oba muži po předchozí domluvě přišli do bytu k dvaasedmdesátileté ženě, která spala. Jedenadvacetiletý Šefčík ji údajně udusil polštářem a dvaadvacetiletý Novák ji při tom podle žaloby držel za ruce. Vnuk měl po její smrti získat do svého vlastnictví byt a další majetek, svému komplicovi za pomoc při činu slíbil peníze. Muži si z bytu po vraždě odnesli zlaté šperky, které v pražském klenotnictví prodali za více než 3 000 korun, aby měli peníze na drogy.
Tělo zavražděné ženy bylo nalezeno až několik dní po činu. Vzhledem k tomu, že na něm nebyly znatelné známky násilí, se nekonala soudní pitva a lékaři tělo jen ohledali. Na vraždu se přišlo až poté, co se Novák opil a svěřil se své matce, která si jeho výpověď nahrála a oznámila to policii. Předseda trestního senátu Ivo Zelinka při odůvodnění rozsudku neprovedenou pitvu označil za selhání zdravotnického systému, kvůli němuž soudu chyběl základní důkaz. „Nedbalý postup lékařů vedl k absenci hlavního důkazu,“ poznamenal Zelinka.
Podle soudce se v případu objevila ještě další chyba, když obžalovaný Šefčík neměl na začátku přípravného řízení advokáta a úvodní policejní výslechy obžalovaných soud nemohl použít. O vině obou mužů však podle soudu rozhodl ucelený řetězec důkazů, které do sebe vzájemně zapadaly. Oba muže podle soudu usvědčila zejména věrohodná výpověď, kterou nahrála Novákova matka, a moták z vazební věznice, v němž Šefčík svého komplice přemlouval, aby změnil svou původní výpověď. Tvrdil v něm, že proti nim neexistuje ani jeden důkaz. „Babču jsme udělali 10. srpna, pak děláme blbý a vůbec nevíme, kdy zemřela,“ citoval z motáku soudce. Dopis zabavila vězeňská služba.