Heger připravuje nový zákon o hluku, část pravomocí přenáší na obce

Praha – Ministerstvo zdravotnictví připravuje zákon, který přenese část pravomocí při ochraně obyvatel před hlukem na obce. Podle ministra Leoše Hegera (TOP 09) má zákon nahradit stávající překonaný systém ochrany obyvatelstva před hlukem stanovením nových pravidel, jež by umožňovala řešení problémů, které stávající právní úprava neumožňuje dostatečně nebo vůbec. Zákon by měl nabýt účinnosti od roku 2014 nebo 2015, jeho přijetí ještě bude předcházet rozsáhlá debata.

Zákon bude historicky první samostatnou normou, která se věnuje ochraně před hlukem. Současné hygienické limity se nemění, pro vnitřní prostory zůstanou zachovány, pro venkovní prostory se ale počítá s přechodem na systém hlukových zón, jak je to běžné v Evropské unii. 

Nový zákon mimo jiné odděluje regulaci technických zdrojů hluku, kterou podřizuje státnímu zdravotnímu dozoru, a náhodných zdrojů hluku, které svěřuje do kompetence obcí. „Naším cílem je nahradit stávající centralizovaný přístup a přenést odpovídající pravomoci a odpovědnosti na jednotlivé stupně státní a veřejné správy, včetně podílu občanů,“ řekl ministr. A místopředseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech si tuto myšlenku pochvaluje.

Podle Hegera nový zákon na problému hluku nemůže nic změnit, lépe prý ale definuje způsob ochrany a možnosti, jak ochranu zařídit. Jako příklad uvedl magistrálu v Praze, kde podle výnosu Nejvyššího soudu není náprava vymahatelná, protože je technicky nemožná, navíc doprava je ve veřejném zájmu. „Tomu zákon nepomůže. On pomůže v tom, že budou pravidelně aktualizované hlukové mapy, a když si někdo bude chtít pořídit pozemek, nebo na něm stavět, bude předem jasné, jaká je tam hluková zátěž. A pokud tam stavba bude moci vzniknout, tak jaká míra ochrany tam bude,“ přiblížil ministr.

V místech s překračovanými limity, jako je třeba pražská magistrála, žije až půl milionu lidí. Opakované vystavení hluku přitom znamená nejen riziko trvalého poškození sluchu, ale i řadu dalších zdravotních potíží, a to jak fyzických, tak psychických. Podle lékaře Ladislava Malého může dojít k neurózám, žaludečním potížím, zvýšenému krevnímu tlaku, nespavosti nebo celkové únavě organismu.

Hlukové mapy, se kterými zákon počítá, jsou podle ministra důležité třeba při budování dopravních staveb. Pokud tyto stavby zvýší hlukovou zátěž, mapa ukáže objekty, které budou hlukem zasaženy, a stavebník silnice či mostu bude mít povinnost udělat na nich protihluková opatření. 

Další zásadní změna se týká hluku v komunálním prostředí - zákon řeší hluk v obcích z místních činností, jako je sekání trávy, poutě nebo koncerty. „Tyto věci si lépe reguluje obec bez ohledu na to, jaké jsou naměřené hladiny hluku, ale spíš s ohledem na to, jak tyto aktivity vnímá obyvatelstvo. Jestli chce jednou za rok mít pouť, která je bude týden rušit, nebo mít klid a chodit na pouť jinam,“ uvedl ministr. 

Podle věcného záměru spadá hluk z pozemní a letecké dopravy a stacionárních zdrojů pod státní zdravotní dozor. Hlasy lidí, zvuky zvířat, hluk z koncertů, sportovních a společenských akcí spadají pod pravomoc obcí. Hluk z dopravy se musí zahrnout do územně plánovací dokumentace pomocí hlukových zón.