Vládnutí v ČR se rovná poměrům v Botswaně, zaznělo na FF UK

Praha - Mnohé mezinárodní instituce hodnotí Českou republiku v míře její demokracie, kvality vládnutí a státní správy nepříliš lichotivě. Například Index Polity IV vůbec nezařazuje Českou republiku za uplynulý rok mezi plné demokracie. Prestižní Economist Intelligence Unit sice ČR k plným demokraciím řadí, samotné fungování vlády a státní správy ovšem hodnotí na úrovni jihoafrické Botswany nebo Kapverdských ostrovů. Mnohé statistiky také poukazují na stále se zvyšující skepsi a naopak upadající důvěru obyvatel nejen vůči politikům, nýbrž i celému politickému systému. Právě o tom přišli s akademiky, studenty i širokou veřejností diskutovat na půdu Filozofické fakulty UK v Praze zástupci pěti parlamentních stran. Své zastoupení zde neměly jen Věci veřejné.

Na otevřené debatě s názvem Dvacet let, které otřásly trpělivostí? na téma Nedůvěra v politiky nebo nedůvěra v systém? nechyběla Karolína Peake (LIDEM), Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM), Marek Benda (ODS), František Bublan (ČSSD) a Petr Gazdík (TOP 09 a Starostové).

Kdo ovšem chyběl, byl zástupce Věci veřejných. Před samotným začátkem debaty byla moderátorem Radkem Bubnem z Ústavu politologie FF UK avizována účast „všech relevantních parlamentních politických stran“. Věci veřejné se ale údajně nezúčastnily proto, že setkání bylo plánováno ještě v době, kdy Karolína Peake byla jejich řádnou členkou.

Nelichotivé prestižní žebříčky

Mnohé mezinárodní instituce se pokouší porovnávat kvalitu a výkonnost české demokracie v kontextu s jinými demokraciemi. Hodnoceny v nich jsou například občanské svobody, kvalita vládnutí, míra korupce, státní organizace nebo lokální správa. Index Polity IV se svou rozsáhlou typologií politických režimů snaží klasifikovat celý svět. Českou republiku za uplynulý rok neřadí k plným demokraciím. Ve stejné kategorii je kromě jiných také například Francie.

Economist Intelligence Unit sice ČR k plným demokraciím řadí, nicméně samotné fungování vlády a státní správy hodnotí jako nejhorší nejen mezi samotnými demokraciemi, nýbrž i autoritářskými režimy. ČR má podle Economistu fungování vlády jako jihoafrická Botswana nebo Kapverdské ostrovy. Vyniká ovšem vysokou mírou hodnot v dodržování občanských svobod.

Index Polity IV americké organizace Center for Systemic Peace za rok 2011
Index Polity IV americké organizace Center for Systemic Peace za rok 2011

V současné době jen pouhých osm procent Čechů považuje naši politickou scénu za uspokojivou. Velkou nespokojenost s aktuální politickou situací vyjadřuje naopak 58 procent dotázaných. Zatímco nejvyšší, 51procentní důvěře se těší prezident, nejhůř na tom je Poslanecká sněmovna s třinácti procenty respondentů. Důvěra v politiky a jejich instituce navíc za poslední dobu prudce klesá. Podle politologa Radka Bubna je problém ještě hlubší - roste totiž nejen nedůvěra v určité politiky a strany, ale také v demokracii jako takovou. Za velmi znepokojující ze strany politiků považuje vyjadřování nedůvěry v orgány činné v trestním řízení.

Politolog Radek Buben, Karolína Peake (LIDEM), Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM)
Politolog Radek Buben, Karolína Peake (LIDEM), Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM)

Současný stav společnosti netěší ani komunisty

Podle Karolíny Peake si v současné situaci mohou předrevoluční i současní komunisté libovat a tvrdit, že varovali před porevolučním vývojem. Prostor také čím dál více dostávají populisté, kteří nabízejí zaručené recepty, jak současné problémy vyřešit. Například prostřednictvím řízení státu jakožto firmy. Předsedkyně LIDEM prý buduje stranu založenou na slušnosti, lidské laskavosti a fair play. Právě nedostatek morálky, bez níž nemůže demokracie plnohodnotně fungovat, a tzv. privatizaci veřejné moci vidí jako jedno z hlavních nebezpečí i Petr Gazdík.

Poslankyně za KSČM Zuzka Bebarová-Rujbrová nicméně přiznává, že současná situace ani jí, jakožto členku opozice, neuspokojuje. Demokracii považuje za to nejlepší, co se na světě vymyslelo. V současné době je však podle ní spíše než sama demokracie ohrožena především důvěra v samotné představitele politiky. Lidé jsou prý zklamaní především z jejich nereálných předvolebních slibů. „Nám už lidé nevěří, ale třeba se najde někdo lepší,“ vyjádřila Bebarová-Rujbrová naději ve vznik nových politických subjektů, jež naplní představy voličů.

Marek Benda (ODS), František Bublan (ČSSD), Petr Gazdík (STAN) a historik Jaroslav Šebek
Marek Benda (ODS), František Bublan (ČSSD), Petr Gazdík (STAN) a historik Jaroslav Šebek

Benda: Jsem mnohem více monarchistou

Marek Benda (ODS) výrazně popřel tezi moderátora, který doufá, že politika není odrazem společnosti. Politika podle Bendy dokonce musí být odrazem společnosti, protože právě společnost dává politikům prostřednictvím voleb jejich mandát. Možné východisko, jak dospět k renesanci demokracie v České republice, vidí možnost vydat se cestou většinového volebního systému.

Benda nicméně zopakoval tezi Winstona Churchilla, že demokracie je nejhorší možný způsob vlády. „Já sám jsem mnohem více monarchistou. Kdyby bylo možné obnovit monarchii, bylo by nám s dlouhodobou zodpovědností králů lépe,“ konstatoval. K náklonosti k monarchismu se dokonce přiznal i sociální demokrat František Bublan.

Reakce z pléna

Jan Urban, novinář, spoluzakladatel Občanského fóra:

Jan Urban, novinář, spoluzakladatel Občanského fór…„…To, co vy 23 let ukazujete, je snaha okupovat veřejný prostor a s ním instituce politickými nominanty, kteří bohužel mají stále slabší kvalitu. Pokud tomuhle říkáte demokracie, tak je opravdu na čase vás odtamtud vyprovodit.“


Důvěra ve společensko-ekonomický systém z února 2012
Důvěra ve společensko-ekonomický systém z února 2012

Paralela 30. let 20. století s rokem 2012

Podle historika Jaroslava Šebka z Historického ústavu AV ČR panovala nedůvěra v politické strany už za první republiky. Tehdy se ale z této nedůvěry v politické strany objevila nedůvěra v celý systém zastupitelské reprezentativní demokracie. To vše bylo ovšem doprovázeno právě probíhající sociální a ekonomickou krizí třicátých let.

Určitá paralela mezi prvorepublikovým vývojem a současným stavem politické scény je tedy zřejmá. Rizika ohrožení systému parlamentní demokracie a systému důvěry v politické strany je stejně tak ohrožená, jako byla před několika desítkami let, kdy všechny tyto aspekty měly za následek vznik nedemokratické tzv. „druhé republiky“.