Sto tisíc za jízdu načerno, které se nedopustil

Praha – Kauza Martina Koptiše z Prahy, o které Reportéři ČT informovali už loni v listopadu, dospěla k dalšímu pokračování. Soudy už dříve nařídily panu Koptišovi zaplatit pokutu za opakovanou černou jízdu v pražské veřejné dopravě, kterou ale nespáchal – neznámý pasažér se totiž prokazoval doklady, které byly panu Koptišovi odcizeny. I když se Martin Koptiš snaží už několik let prokázat svou nevinu, peníze si z jeho účtu teď stahuje exekutor a má obstavený i pozemek a byt. Stále tak doplácí na sérii chyb státních úředníků, kteří špatně pracují, absurdně rozhodují a na svých selháních pak nespravedlivě trvají.

„Stálo mě to spoustu času, zdraví a nervů. A za to, že sem byl poškozen, jsem si ještě zaplatil,“ popisuje Martin Koptiš svou absurdní situaci, která trvá už skoro dvacet let – od roku 1993. Tehdy byl poškozen poprvé – v červnu tohoto roku mu byly odcizeny doklady. A přestože vše řádně nahlásil na policii, s následky se potýká dodnes.

Eliška WagnerováEliška Wagnerová, bývalá soudkyně Ústavního soudu:

„Obecná idea spravedlnosti, která je bezpochyby přítomna v ústavním řádu, v jeho, přímo bych řekla, základech, vylučuje, aby byl někdo trestán a penalizován za něco, co nespáchal.“


Jeho doklady se totiž následně a opakovaně prokazoval neznámý černý pasažér při svých jízdách pražskou veřejnou dopravou. Cestujícího s občanským průkazem Martina Koptiše přistihli revizoři celkem desetkrát. Tehdy byl pan Koptiš poškozen podruhé: někdo páchal přestupky na jeho jméno.

O všem se dozvěděl až prostřednictvím soudních obsílek, když se rozběhla mašinérie deseti soudních sporů – jen pět z nich ale Martin Koptiš vyhrál. Ve zbylých pěti neuspěl a byl pětkrát pravomocně odsouzen za černé jízdy neznámého pachatele. Jak se to mohlo stát?

Soud se neobtěžoval s dohledáním nové adresy po změně bydliště

Krátce poté, co panu Koptišovi ukradli občanku, se s rodinou přestěhoval o pár ulic dál v Praze 4. V občanském průkazu, kterým se prokazoval neznámý pasažér, byla ale adresa původní. Obvodní soud pro Prahu 4, který řešil čtyři z deseti černých jízd, si s tím dokázal poradit – pana Koptiše zastihl na nové adrese a předvolal si ho. Následně byly tyto čtyři případy zastaveny a dopravní podnik žalobu proti panu Koptišovi stáhl.

Obvodní soud pro Prahu 7, který projednával zbylých šest pokut, ale pana Koptiše vytrvale sháněl tam, kde už dávno nebydlel. Na starou adresu mu posílal obsílky ještě v roce 2000. Podle Ladislava Hejtmánka, předsedy Obvodního soudu pro Prahu 7, byla chyba v tom, že soud vycházel z údajů, které mu poskytla centrální evidence obyvatel. A pan Koptiš v ní byl ještě několik let poté, co se přestěhoval, stále veden na staré adrese.

Za centrální evidenci obyvatelstva zodpovídá ministerstvo vnitra. „Celý problém vznikl tak, že úředníci městské části Praha 4 neopravili tento údaj v centrální evidenci obyvatel, ale pouze ve své místní evidenci pro Prahu 4,“ říká mluvčí ministerstva Pavel Novák.

Kdyby se tedy soud v Praze 7 podíval ještě do městské evidence stejně jako soud v Praze 4, správnou adresu pana Koptiše by zjistil. Tak se ale nestalo. Soud pro Prahu 7 místo toho Martina Koptiše prohlásil za osobu neznámého pobytu a šestkrát jej v nepřítomnosti odsoudil k zaplacení pokut a soudních výloh, jako by jízdu načerno spáchal on.

Z deseti rozsudků zbývají tři

Tehdy byl Martin Koptiš poškozen potřetí: chybou neznámých úředníků, kteří do státní databáze nezapsali jeho novou adresu. Jak připomíná bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, vina je v tomto případě na straně státu. „To není věc pana Koptiše. Pan Koptiš jistě platí daně, a platí je mimo jiné i proto, aby státní úřady mezi sebou řádně komunikovaly.“

Pan Koptiš se nicméně proti rozsudkům nemohl bránit, protože nevěděl, že je souzen. Takže se neodvolal, rozsudky se staly pravomocnými a skončily exekucemi na veškerý jeho majetek. Když se o těchto rozsudcích dozvěděl dodatečně, podnikl příslušné kroky. Všechna odvolání a žaloby se mu sice nepodařilo podat v příslušných lhůtách, podle Elišky Wagnerové jsou to ale formality, které nesmějí zakrýt podstatu případu.

Eliška Wagnerová, bývalá soudkyně Ústavního soudu:

Eliška Wagnerová„Porušováním práva na spravedlivý proces to dnes dospělo tak daleko, že je zasahováno do vlastnického práva pana Koptiše naprosto neoprávněnou exekucí. To je nepřijatelné, to je v kolizi s dobrými mravy a jinak řečeno v kolizi se základní ideou spravedlnosti.“


Dosud Martin Koptiš dosáhl toho, že soud zrušil tři ze šesti nespravedlivých rozsudků. Dalších tří odsouzení za cizí přestupky se však nezbavil. Byl tedy poškozen počtvrté: byl odsouzen za něco, co spáchal někdo jiný.

Tři senáty potvrdily, že exekuce jsou v pořádku. A to proto, že existuje pravomocný rozsudek, podle kterého se Martinu Koptišovi peníze zabavit mají. Tento rozsudek je formálně v pořádku a tím to podle názoru soudců končí.

Případem se bude zabývat specializovaný senát

Mluvčí Městského soudu v Praze Martina Lhotáková potvrzuje, že celá záležitost projde dalším šetřením. „Je potřeba tuto věc zevrubně podrobit právní analýze. Proto se touto věcí bude zabývat specializovaný senát, který má na starost zevšeobecňovat a sjednocovat rozhodovací praxi alespoň u Městského soudu v Praze. Případem pana Koptiše se budeme zabývat i na pravidelné poradě všech odvolacích civilních soudců, kde tento případ podrobně rozebereme a zaujmeme pravděpodobně poněkud obecnější a v zásadě doporučující stanovisko.“

Panu Koptišovi už to ale nepomůže. Za cizí přestupky bude muset zaplatit – podle jeho slov budou tři prohrané případy stát zhruba čtyřicet tisíc korun. Exekutor tomu podle slov mluvčí Exekutorské komory Petry Báčové nemůže zabránit. „Pokud soud rozhodl o tom, že exekuce má pokračovat, musí to exekutor respektovat, ačkoliv si může být vědom absurdnosti celé situace,“ uvedla.

Eliška Wagnerová, bývalá soudkyně Ústavního soudu:

Eliška Wagnerová„Jeho případ, zejména pokud je medializován, utváří u veřejnosti obraz o funkčnosti státu a jeho institucí. Veřejnost potom podle tohoto případu hodnotí kvalitu státu a zvažuje míru svého ztotožnění se s oním státem. A nezlobte se, ale stát, který prostě neumí zjednávat spravedlnost, to je na pováženou, proč se s ním mám ztotožňovat.“


Třemi exekucemi po třinácti tisících ale výdaje spojené se zneužitím osobních dokladů nekončí. „Musel jsem zaplatit 43 600 korun advokátní kanceláři Brož – Sokol – Novák, což je právní zástupce žalobce, tedy dopravních podniků,“ říká Martin Koptiš. Kromě toho se samozřejmě bude muset vyrovnat se svou právničkou, výsledná suma se tak může vyšplhat až ke sto tisícům.

Martin Koptiš se nakonec rozhodl obrátit se na Ústavní soud. Chce se tak domoci toho základního práva, které mu bylo podle jeho slov upřeno – práva na spravedlivý proces.