Zákaz blaníků dostal české plachtění do krize

Plzeň – Zákaz provozu, který českým kluzákům Blaník L13 před dvěma lety vystavila Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA), se začíná negativně podepisovat na zájmu o bezmotorové létání. Za masově rozšířené větroně se totiž daří jen komplikovaně najít adekvátní náhradu, a aerokluby tak nemají odpovídající stroje pro výcvik nové generace plachtařů.

Zatímco v uplynulých letech absolvovali vedoucí letového provozu několik desítek zkoušek ročně, letos jsou častokrát schopni je spočítat na prstech jedné ruky. „Dříve jsem dělal třicet až padesát zkoušek za rok. Letos jsem udělal zkoušky tři,“ říká například vedoucí letového provozu v Plasích Karel Mařík s tím, že za poklesem stojí právě omezení možností základního výcviku.

Sériová výroba Blaníků L13 v Československu začala v roce 1958 a v nadcházejících dvaceti letech vzniklo více než dva tisíce těchto kluzáků. Evropská agentura pro bezpečnost letectví jim zakázala provoz po nehodě rakouského pilota v červnu 2010.

Čeští plachtaři od té doby několikrát žádali o výsledky vyšetřování, aby větroně mohly znovu létat, povolení zatím nedostali. „Zásadní problém je, že EASA ve spojitosti s Rakouskem, kde se katastrofa stala, do dneška nedala konečnou zprávu, takže se neví, z jakého důvodu byly zastaveny z provozu,“ dodává prezident Aeroklubu ČR Vlastimil Dvořák.

Na českých letištích je tak v tuto chvíli uskladněno kolem 150 provozuschopných blaníků. Zůstatková hodnota každého z nich je asi dvě stě tisíc korun, letadla jsou ale prakticky neprodejná. Větroně je sice možné upravit tak, aby mohly zpět do vzduchu, rekonstrukce ale dvojnásobně převyšuje cenu letadla a delší životnost nijak nezaručí. Aerokluby proto musí kupovat staré stroje z Německa.