Biľak a spol.– „zdravé síly“, které v Srpnu pozvaly tanky

Praha – Jedním z podnětů pro sovětskou okupaci Československa, k níž došlo v noci na 21. srpna 1968, byl také pověstný zvací dopis, v němž konzervativní komunisté stalinského střihu žádali Sovětský svaz o pomoc „všemi prostředky“. O existenci listu se dlouho vedly spory a do českých rukou se dostal teprve po Sametové revoluci. Podepsáni jsou na něm straničtí funkcionáři Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka. Dohromady se jim přezdívá „pětka“.

Reformní kurz, který nastolila československá politika počátkem roku 1968 poté, co se generálním tajemníkem strany stal Alexandr Dubček, byl Sovětskému svazu trnem v oku minimálně od dubna; tehdy totiž KSČ představila tzv. akční program, čili „jízdní plán“ pro další uvolňování československé společnosti. Už v květnu na zasedání nejvyššího vedení Sovětského svazu proto jeho tehdejší vůdce Leonid Iljič Brežněv konstatoval, že je potřeba zabránit kontrarevoluci, jež v Československu nabývá na síle.

Obdobný postoj zastávali i představitelé zemí, jež na československé území koncem srpna intervenovaly; na polském jednání států Varšavské smlouvy 14. července 1968 šéf maďarských komunistů János Kadár konstatoval, že když se nepodaří reformní komunisty přesvědčit, „je třeba vyhledat v Československu zdravé síly, připravené zjednat pořádek, a ty pak musíme podporovat“.

Zdravé síly, které na síle ztrácely

Zdravými silami se záhy stala právě pětice jmen Biľak, Indra, Kapek, Kolder a Švestka. Všichni z nich byli představiteli tvrdé, prokremelské linie a v rostoucí moci reformistů spatřovali ohrožení vlastních pozic, pevně ukotvených v příslušnosti Československa k východnímu bloku.

Pro Sovětský svaz představovala „pětka“ vzhledem k jejímu vstřícnému postoji k Moskvě možné budoucí mocenské elity Československa. Zatímco stále kremelští funkcionáři jednali s Dubčekovým křídlem o zastavení společenského tání, rozehrála se také druhá, zákulisní partie.

Když sovětské vedení jednalo na konci července s československými zástupci v Čierné nad Tisou a snažilo se je přesvědčit o potřebě ukončit reformní kurs, sešli se kremelští funkcionáři i s Vasilem Biľakem a Drahomírem Kolderem. Již tehdy si podle dobových svědectví oba zmínění povzdechli, že se obávají obvinění ze zrady. Měli důvod, protože právě zde pravděpodobně vyvrcholily úvahy o možnosti stvořit zvací dopis, který by možnou invazi zpětně legitimizoval.

Biľak předal dopis v Bratislavě – prý na pánských záchodcích

Kontroverzní list nakonec vznikl v krátkém časovém období mezi 29. červencem (Čierná nad Tisou) a následným bratislavským jednáním, k němuž došlo 3. srpna. Zde také sovětští představitelé zvací dopis převzali.

„V průběhu bratislavského setkání byla předána sovětským soudruhům žádost, dopis, v němž někteří členové předsednictva ÚV KSČ a vlády požádali sovětské vedení o pomoc,“ píše Biľak ve svých pamětech. „V dopise se uvádělo, že bude-li se situace dále zhoršovat a nebudou-|i plněny přijaté závazky, nevidí podepsaní soudruzi jinou možnost než internacionální pomoc spojenců, protože vlastními silami se z toho marasmu nedostaneme.“

Dopis adresovaný samotnému Brežněvovi si stěžoval na dobovou situaci v Československu, varoval před sílícími pravicovými vlivy ve vedení země a žádal Sovětský svaz o pomoc. Podpisem ho stvrdili všichni muži z „pětky“. Dobová spekulace uvádí, že Biľak předal zvací dopis jednomu ze členů sovětského politbyra na pánské toaletě.

Ze zvacího dopisu:

Vedení strany nadále není schopno bránit se útokům na socialismus, není schopno organizovat proti pravicovým silám ani ideologický ani politický odpor. Sama podstata socialismu v naší zemi je ohrožena.

V této těžké situaci se obracíme k vám s prosbou o poskytnutí opravdové pomoci a podpory všemi prostředky, které máte k dispozici. Pouze s vaší pomocí je možno vyprostit ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce. (…)


Dopis, jenž na následující dvě desítky let uvízl v sovětských archivech, měl Kremlu umožnit zpětně legitimizovat srpnovou invazi. „Plán byl jednoduchý, do Československa měla vpochodovat vojska a pod tlakem situace mělo toto konzervativní křídlo získat převahu na probíhajícím zasedání předsednictva ÚV KSČ, které mělo odhlasovat, že vojska přišla na pozvání,“ doplňuje historik z Filozofické fakulty UK Lukáš Cvrček.

Zvací dopis dostal Havel od Jelcina

Neostalinistům se však Dubčeka v prvních okamžicích invaze odvolat nepodařilo, mimořádný vysočanský sjezd KSČ navíc Biľaka s Indrou, kteří měli vytvořit základ revoluční dělnicko-rolnické vlády, zbavil funkcí, a tím i legitimity. Sovětský svaz proto musel zvolit jinou metodu. „Místo přímého převratu přistoupit k tomu, že postupovali cestou postupného odbourávání reformního procesu,“ dodává Cvrček. Československo tak nakonec znormalizovali sami reformní komunisté v čele s Gustávem Husákem. 

Zvací dopis se stal součástí archivu politbyra KSSS a podléhal vysokému stupni utajení. Jeden z vůdců SSSR Konstantin Černěnko na příslušnou složku dokonce vlastnoručně nadepsal „Bez dovolení neotvírat“. Do Československa se dostal v červenci 1992, kdy ho prezidentovi Václavu Havlovi předal při státní návštěvě jeho ruský protějšek Boris Jelcin.

Celý zvací dopis i podrobnější okolnosti jeho vzniku si můžete přečíst zde.