Veřejnost i rodina se rozloučily se Sedláčkem u rodinné hrobky

Lázně Toušeň - S vojenskými poctami byla dnes v Lázních Toušeň u Prahy uložena do rodinné hrobky urna s popelem válečného veterána Tomáše Sedláčka. Armádní generál ve výslužbě, který bojoval na západní i východní frontě druhé světové války a byl vězněn komunistickým režimem, zemřel 27. srpna ve věku 94 let. Ceremoniálu se zúčastnily desítky místních obyvatel, sokolů, vojáků i velení Armády ČR.

Průvod s urnou vyšel v sychravém počasí k nedalekému hřbitovu za doprovodu armádní hudby od sokolovny. S projevem u hrobu Sedláčkovy rodiny vystoupili mezi jinými starosta městyse Luboš Valehrach a ministr obrany Alexandr Vondra. Modlitbu přednesla farářka Československé církve husitské Jana Špaková. Samotnému uložení urny předcházela čestná salva.

„Jeho život, to bylo nepřetržité úsilí o lepší svět. Stal se legendou, která již svou existencí dávala odpověď na otázku, co je hrdinství. Nebál se války, nebál se ani totality. (…) Jeho heslem bylo, jak známo, vydržet. Protože pouhé obsazení země není pro žádného okupanta vítězstvím, dokud trvá vůle k odporu,“ řekl v proslovu Vondra.

Tomáš Sedláček se narodil ve Vídni 8. ledna 1918 do rodiny důstojníka rakouské armády. Do Toušeně se jeho rodina natrvalo přestěhovala, když mu byly čtyři roky. Zde začal chodit do školy, do sokola i začal hrát ochotnické divadlo, uvedl kronikář obce Jan Králík.

Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích a zúčastnil se mobilizace v září 1938. O dva roky později ilegálně odešel k československé zahraniční armádě ve Francii a po jejím pádu do Anglie. Tam do roku 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu. Jako náčelník štábu dělostřelectva druhé československé samostatné paradesantní brigády se zúčastnil bojů na Dukle. Dne 7. října 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Poslední válečnou zimu prožil ve slovenských horách.

Nositel řady vojenských vyznamenání po válce působil jako pedagog. V roce 1951 byl ale zatčen ve vykonstruovaném procesu s protistátní skupinou Irena a o rok později odsouzen na doživotí. Po propuštění v amnestii v roce 1960 pracoval jako dělník a později jako projektant.

Plně rehabilitován byl až po roce 1989. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka, za statečnost v boji obdržel dvakrát československý válečný kříž a československou medaili Za chrabrost.

I po odchodu z veřejných funkcí koncem 90. let se účastnil veřejného života. Zemřel 27. srpna v Praze. Při pietním aktu v Národním památníku na Vítkově se s ním začátkem září rozloučil i prezident Václav Klaus a další vrcholní činitelé.