Veřejné služby nebo nucené práce? Obcím budou nezaměstnaní chybět

Praha - Rozhodnutí Ústavního soudu, že nezaměstnaní nemusejí zadarmo pracovat pro stát, děsí města i obce. Nezaměstnaní v rámci veřejné služby dosud udržovali městskou zeleň nebo čistili komunikace. Veřejná služba pro nezaměstnané je podle Ústavního soudu v rozporu se zákazem nucené práce. Ne všichni soudci s tím ale souhlasili. Odlišné stanovisko například zastává soudce Stanislav Balík: „Za zcela nepřípadné předně pokládám podřazení veřejné služby pod institut nucené práce,“ praví se v odlišném stanovisku soudce Balíka, které je součástí nálezu Ústavního soudu.

Nezaměstnaní ale přišli i dnes, i když Ústavní soud jejich povinnou práci zrušil. Rozhodnutí totiž musí nejprve vyjít ve Sbírce zákonů. Jen za poslední půlrok prošlo veřejnou službou více než 77 tisíc lidí, kteří odpracovali přes tři a půl milionu hodin. Města se bojí, že po rozhodnutí Ústavního soudu už pracovat nebudou, a tudíž očekávají komplikace. A co bude potom? Obce a města budou muset najímat specializované firmy. 

Nucené práce, pod které podle nálezu Ústavního soudu spadají veřejné služby, jsou totiž zakázané. Soudce Balík ve svém stanovisku uvádí příklady toho, co je ve skutečnosti nucená práce, a pozastavuje se nad tím, jak nucené práce souvisí s institutem veřejných služeb, které do rozhodnutí Ústavního soudu museli za určitých podmínek vykonávat nezaměstnaní, aby dostávali sociální dávky. Nezaměstnaní tak museli v rámci tzv. veřejné služby odpracovat 20 hodin týdně.

Co je nucená práce? Citace z odlišného stanoviska soudce Balíka: 

  • „Nucenou prací je jistě práce otrocká, neb otrok je nezřídka pokládán za věc v právním slova smyslu, přinejmenším je vlastnictvím svého pána.“
  •  „Nucenou prací byla práce v nacistických koncentračních táborech či sovětských gulazích, v nichž primárními cíli byly mučení a fyzická likvidace uvězněných.“
  •  "Nucenou prací byla práce při stavbě branického Mostu inteligence, jež měla být ukázkově dehonestující pro 'třídního nepřítele' komunistického režimu." 

Proti tomu soudce staví příklady z běžného života: „Je snad odteď analogicky nucenou prací činnost studenta, který během týdenní služby myje ve škole tabuli a nosí z kabinetu biologie do třídy kostlivce? Není nucen k práci přehlasovaný člen společenství vlastníků jednotek, který pak zdarma myje schody a čistí zábradlí v domě, v němž bydlí? Jak vyhodnotit pokyn skautského vůdce, aby táborník, jehož pobyt v táboře rodiče platí, kopal latrinu, zatímco jiní mají jenom škrábat brambory?“ 

A své stanovisko Balík uzavírá slovy: "Lehkoživkům, kvůli nimž byla mimo jiné právě zrušená právní úprava přijata, aby nadále nemohli jako pijavice vysávat veřejné finanční zdroje, Ústavní soud bohužel vyslal signál přibližně tohoto znění: „Až se zítra před polednem probudíte, můžete si v televizi bez obav a v klídku sledovat poněkud přisprostlou reality show a popíjet při tom lahváče. Narušit tuto pohodičku smí už jen zavolání kamarádů, nabízejících finančně zajímavou fušku…“

Všechna odlišná stanoviska Ústavního soudu najdete zde.