Gottwald dal Slánskému Řád socialismu a rok na to ho poslal na smrt

Praha - Pankrácká věznice – symbol trestu smrti v Československu. Popravovali tu Němci za druhé světové války a pozadu nezůstali ani komunisté – nacisté tu připravili o život přes tisíc lidí a komunistický režim tu oběsil více než 500 osob. Smrt tu našla 3. prosince 1952 i dvojka v komunistické hierarchii Rudolf Slánský a dalších 10 lidí odsouzených v zinscenovaném procesu. Ten měl na pokyn Moskvy odhalit nepřítele uvnitř komunistické strany. Oběťmi pak byli lidé na vrcholu moci, kteří sami patřili k přesvědčeným komunistům a často se i podíleli na represích režimu.

Rudolf Slánský jako dvojka v komunistické hierarchii - patřil po únoru 1948 ke skupince nejmocnějších lidí v zemi. Ani funkce generálního tajemníka KSČ ho ale před cestou na lavici obžalovaných neochránila.

Slánského cesta k „doznání“ byla typická pro většinu komunistických funkcionářů. Nejprve věřil, že prokáže svou nevinu a nechtěl učinit vynucovaná doznání. Vyšetřovatelům se však nakonec podařilo dosáhnout svého cíle. Morálně zlomený vězeň číslo 2359/865 souhlasil s tím, že sehraje roli, kterou mu přisoudili zákulisní tvůrci procesu.

Slánský, jehož popel byl po popravě v prosinci 1952 rozprášen na neznámých místech ve středních Čechách, se dočkal právní a občanské rehabilitace až v roce 1963. Ještě dalších pět let trvalo, než bylo jeho jméno očištěno i v rámci stranických rehabilitací.

Video 60 let od popravy Rudolfa Slánského
video

60 let od popravy Rudolfa Slánského

Čistky v komunistických stranách v sovětském bloku

Impulzem k čistkám ve vedení komunistických stran byla sovětsko-jugoslávská roztržka v roce 1948. Exemplárnímu procesu se neměla vyhnout ani Komunistická strana Československa, která pro tento účel obětovala generálního tajemníka svého Ústředního výboru Slánského, ministra zahraničí Vladimíra Clementise či náměstka ministra národní obrany Bedřicha Reicina. Fiktivní spiklenecké centrum nakonec čítalo 14 osob, vůči kterým bylo vzneseno obvinění z velezrady, špionáže a sabotáže, ale také z těžkých „ideologických zločinů“ trockismu a titoismu.

Proces začal 20. listopadu 1952 a obžalobu zastupoval nechvalně proslulý prokurátor Josef Urválek – spiklenci měli usilovat o vytržení Československa ze spojenectví se Sovětským svazem a ve spojení s exponenty světového imperialismu a sionismu sabotovali politiku socialistické výstavby. Celá obžaloba měla silný antisemitský podtext, což souviselo s aktuálním vývojem situace na Blízkém východě, v němž Moskva zaujala proarabskou pozici.

Líčení probíhalo přesně podle předem připraveného scénáře, takže po pouhých sedmi dnech padl rozsudek. Jedenáct obžalovaných si vyslechlo verdikt nejvyšší - trest smrti. Zbylí tři obžalovaní dostali „jen“ k doživotnímu pobytu ve věznici. Právě Slánskému ještě v létě předchozího roku udělil samotný prezident a předseda KSČ Klement Gottwald Řád socialismu za výjimečné zásluhy.

O vykonání rozsudku informovalo 4. prosince 1952 Rudé právo: Úřední zpráva ministerstva spravedlnosti: Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra vykonán…